
V článku s únorovými přírůstky jsem psala, že v seznamu na březen mám pouze jednu knihu… dopadlo to tak, že jsem si koupila knihy čtyři. Na mé poměry to není zase tolik.
Pokračovat ve čtení „Březnové knižní přírůstky“
V článku s únorovými přírůstky jsem psala, že v seznamu na březen mám pouze jednu knihu… dopadlo to tak, že jsem si koupila knihy čtyři. Na mé poměry to není zase tolik.
Pokračovat ve čtení „Březnové knižní přírůstky“
V půlce března jsem vyrazila s dlouholetou kamarádkou do Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Vždy to bylo naše oblíbené místo, a tak jsme tím nastartovaly letošní vídání se. Ze začátku jsme se bály, že tam toho nebude mnoho k vidění, ale byly jsme mile překvapeny. V botanické zahradě se krásně probouzí jaro, díky čemuž se nám povedlo načerpat pozitivní energii a já se pokusím tímto článkem ji trochu přenést na vás 😉
Pokračovat ve čtení „Botanická zahrada PřF MU“
rozšířeními hry Desítky
Základní hra Desítka je vědomostní hra, jenž se dá pořídit zatím ve třech variantách, ale v dubnu bude vycházet nová verze zaměřená na Harryho Pottera. Zatím tedy vyšla Desítka Junior, Desítka Česko a třetí variantou je „jen“ Desítka zaměřená na celý svět.
Pokračovat ve čtení „Moje zkušenosti s rozšířeními hry Desítka“
Kniha Hrady a jejich záhady je mou další zkušeností s autorem Petrem Davidem a autorem Vladimírem Soukupem. Tito dva autoři mají na svědomí mimo jiné knižní sérii Známe i neznáme, o které si můžete více přečíst zde.
Pokračovat ve čtení „Hrady a jejich záhady“
Na začátku března jsem vyrazila se svými rodiči na výlet do přírodní rezervace na bledule jarní. Díky tomu, že jsme jeli ve všední den, měli jsme na procházku svůj klid a pejsek mohl mít více volnosti.
Pokračovat ve čtení „Údolí Chlébského potoka“Ahoj,
možná někteří z Vás si pamatují článek z února, kdy jsem psala o brýlích a strachu z jejich nošení. Věc se má tak, že brýle jsem si byla vyzvednout minulý týden ve středu. Ten den jsem je chvilku měla na sobě, ale byl to pro mě nezvyk, tak jsem to nechtěla přehánět. Na večer jsem jela k rodičům, sebrala jsem odvahu a rozhodla jsem se jim brýle ukázat. Nakonec je viděla jen maminka, která mi řekla, že si tím kazím oči, a ať je moc nenosím… mrzelo mě to a brýle jsem ten den už nevytáhla. Druhý den jsem je vytáhla až večer, kdy jsme s manželem koukali na film. Přiznám, že opravdu mi ty brýle pomáhají a spoustu věcí mám najednou ostřejší. V pátek jsem si je vzala do práce nejen skrze modré světlo a práci na počítači, ale cítila jsem, že to bude v pořádku. Ta kolegyně, která si mě tak trošku kvůli tomu dobírala, teď dostala podnět, že ty brýle fakt mám, tak to bylo takové… zvláštní, ale brzy ji to opustilo, protože ostatní kolegyně to vzaly dobře a dokonce se i zajímaly, jak se s nimi cítím, jak se mi nosí. To bylo milé. Občas se ta kolegyně snažila něco rádoby vtipného prohodit, ale nebylo to tak hrozné, jak jsem čekala.
Ale to bych nebyla já, kdybych to celé nějak nepokazila. Brýle jsem tedy měla od středy a ten stejný týden v neděli, jsem je rozbila. Po práci jsem si je dala do pouzdra, to si dala do kapsy od bundy, a když jsem dobíhala zelenou na semaforu, tak mi vypadly z kapsy a přejelo mi je auto… obal je úplná placka a má na sobě otisk pneumatiky, naštěstí sklíčka i obroučky přežily. Brýlím upadla jen jedna nožička a jde to naštěstí opravit. Bez mučení přiznám, že v té chvíli jsem nevěděla, jestli se smát nebo brečet, protože tohle není můj první „úspěch“ s novou věcí. Když mi manžel daroval nový mobil před lety, tak jsem ho měla asi měsíc… vypadl mi z kapsy a utopila jsem ho v záchodě. Potom další nový mobil mi spadl a praskl mu displej pod ochranným sklem. Tomu sklu nic nebylo, ale přes displej se prohnala krásná pavučina. V opravně to nechápali a brali to s humorem, že kvalitní ochranné sklíčko 😀 Na druhou stranu se z těchto věcí dokáži poučit, mobil už na záchod nenosím, brýle si do kapsy už taky dávat nebudu.
Člověk to musí ale brát s humorem, jsou to jen věci, které se dají nahradit. Ale prosím, řekněte mi, že se Vám už taky něco takového stalo, ať se necítím tak trapně. A jak se jinak máte?


Povedlo se mi už v únoru zachytit první poslíčky jara, na které se neskutečně těším, ale nejvíc se těším na tulipány. Ty však zatím jen vykukují z hlíny. V článku si můžete užít fotky sněženek, krokusů, kočiček a také podléšťky.
Pokračovat ve čtení „První poslíčci jara“
Jsem rozbitá. Je to má chyba. Já jsem rozbitá. Jsem rozbitá. Jsem rozbitá. Myšlenky, které mi lítají hlavou a nejdou zastavit stejně tak jako slzy. Jsem rozbitá. Jak to mám přijmout? Je nějaká cesta ven? Proč se mu to děje? Proč má mě? Proč si našel mě, tu rozbitou? Už nemůžu. Nemám sílu pokračovat. Nenávidím se. Bude to tak lepší. Rozbité nikdo nechce. Uleví se všem. Jen zklamávám a ubližuji. Je mi to tak líto. Všem se omlouvám, ale už nemůžu. Nedokážu to. Vážně mě to mrzí. Naposledy setřu slzy, nadechnu se na tomto světě a vykročím do prázdna. Sbohem.

Originální název: Dry
Český název: Sucho
Žánr: literatura světová – sci-fi
Autor: Neal Shusterman, Jarrod Shusterman
Nakladatelství: Yoli, 2019
Počet stran: 384
Stručný obsah knihy:
VŠICHNI SI BUDOU PAMATOVAT, KDE BYLI, KDYŽ VYSCHLY VODOVODY. Sucho – nebo Bezvodí, jak tomu všichni říkají – už trvá nějakou dobu. Život se proměnil v nekonečný seznam zákazů: nezalévejte zahrady, nebuďte dlouho ve sprše, nepodléhejte panice. Jenže teď už žádná voda nezbývá.
Alyssina poklidná ulice na předměstí se najednou propadne do válečné zóny plné zoufalství a násilí. Když se její rodiče nevrátí domů, musí dát dohromady skupinu osob, které by se za normálních okolností asi nepotkaly, a zahájit pátrání po vodě. Každý z nich bude muset učinit neskutečná rozhodnutí, aby přežil.

Hlavním důvodem naší cesty do hlavního města byla návštěva zoologické zahrady, ve které jsme si přáli vidět jedno konkrétní australské zvířátko a to vombata obecného. Narovinu přiznám, že jsme ho nezahlédly, jedná se totiž o nočního tvora, takže nejspíš spal, ale i tak jsme si to užily a viděly jiná zvířata. Dokonce i takové, která jiná zoo v republice nemá.
Pokračovat ve čtení „Zoologická zahrada hl. m. Prahy“