Autor: Karamelka

Ahojky,

jak se Vám daří? Já teď měla takové tiché období, kdy jsem ani nenavštěvovala vaše stránky a ani nepsala články na svůj blog. Ale tento oddech mi pomohl, a dostala jsem i nový impuls na focení. Manžel mi koupil fotokoutek, se kterým se sice teprve seznamuji, ale díky tomu jsem se po půl roce vrátila na knižní instagram. Mám z toho nejen dobrý pocit ale i upřímnou radost a taky mám najednou nápady na fotky a na články. Spokojenost.

Jen teď s jednou věcí trošku bojuji a ráda bych se z toho vypsala. V sobotu jsme s manželem byli v optice na měření zraku a různých dalších věcí. Nejdříve jsem nechtěla, ale jelikož mám v plánu obnovit si řidičský průkaz, tak jsem souhlasila. Dopadla jsem tak, že mi byly doporučeny brýle. Naštěstí jen na čtvrt dioptrie a já s tím problém neměla. Rozhodla jsem se, že si nechám udělat brýle, sklíčka budu mít i proti modrému světlu, což se hodí, když člověk pracuje na počítači. Mé oči si odpočinou, nebudou mi slzet a možná mne nebude tak často bolet i hlava. V čem je spíše problém, je reakce okolí (tedy kromě manžela). V práci si mne jedna kolegyně dobírá, začala mi říkat „brejličko“ a to ještě ani ty brýle nemám. Neustále na něco naráží, má rádoby vtipné řeči a já ani nevím, jak se k tomu mám postavit, nebo co jí k tomu říct. Druhá kolegyně, která má brýle také, je raději nenosí, protože se za to stydí. Kamarádka mi na to řekla, že jsem oči měla vždycky v pořádku a vidím lépe než ona, tak na co budu nosit brýle. Jestli je to nějaký módní trend. A po pravdě jsem to ani ještě neřekla rodičům, protože nevím, jak budou reagovat oni. Tatínek brýle nosí, ale kupuje si takové ty čtecí, které nejsou ani z optiky a má s tím sám problém. Mám strach, co mi na to řeknou. Vlastně ani sama si už nejsem jistá, jestli ty brýle chci nosit. Už jsem se osobně setkala se šikanou a nechci, aby se to k tomu nějak přiblížilo. Vím, že mi to pomůže, že je to pro mé dobro a možná jsou mé reakce přehnané, ale v tuhle chvíli to tak cítím a nejsem si vůbec jistá, kam to všechno směřuje.

Musím však přiznat, že po tom sepsání se cítím už lépe, ale stejně mám strach. Přitom jsem ze začátku měla radost, protože jsem si vybrala dle mého názoru pěkné neutrální brýle a dokonce jsem si říkala, že se na ni i svým způsobem těším skrz to, že ulevím očím. Brýle by měly být hotové příští týden, tak uvidíme, jak se situace kolem vyvine, a jak s tím budu bojovat.

Zažili jste někdy podobnou situaci? Jak jste se s tím vypořádali?