Zahrál mu budík. Neochotně vstal. Vypnul ho. Odešel do koupelny. Po cestě se protáhl a zívl. Cítil se unavený, ale neměl jinou možnosti. Vykonal potřebu na toaletě, vyčistil si zuby, opláchl obličej a prohrábl vlasy gelem. Pak se vrátil do svého pokoje. Znovu se protáhl a zívl. Otevřel skříň a přemýšlel, co si vzít na sebe. Chvilku se díval do poliček a vybíral. Nakonec se rozhodl pro volnější zelené tričko s nápisem Never give up. Pak zvolil černé boxerky a tříčtvrteční kalhoty, které měly menší díru u kolene. Měl je nejraději. Cítil se v nich dobře a dneska se chtěl cítit dobře jako každý den, když šel do práce. Popadl batoh. Přidal tam jen svačinu a pití. Z postele vzal knihu a dal ji do kapsy na batohu, pak se vydal na dopravní prostředek, který jej odveze do práce.
Po cestě si všiml krásného východu slunce. Usmál se. Tohle jej dokázalo naladit na celý den. Byl to přece jen krásný pohled. Na vlak to měl naštěstí kousek, což ocenil, protože si mohl více pospat než ostatní. Dnes tu byl o něco dříve. Nevadilo mu to. Zkontroloval hodinky. Podíval se do dálky, jestli neuvidí přijíždějící vlak, ale zatím nic. Vytáhl knihu. Otevřel ji na místě, kde včera večer skončil. Nestihl přečíst ani celou stránku, když vlak přijížděl. Zavřel ji a šel si stoupnout na své místo. Vyšlo mu to na dveře jako každé ráno. Uchechtl se. Vlezl do vlaku. Nechtělo se mu hledat místo, a tak se zeptal dívky, jestli má volno. Ani nevzhlédla od knihy a přikývla. Pousmál se. Přišlo mu to jako neslušnost, ale chápal to. Sedl si. Vzal si knihu a začal si číst. Na tuhle knihu se hodně těšil, ale nebyla taková, jakou ji očekával, ale i tak si ji chtěl přečíst. Najednou slečna vzhlédla od knihy, „Promiňte, ale máte nohu na mé noze.“
„Pardon, opravdu se omlouvám.“
„Nemusíte, ale potěšilo by mě, kdybyste tu nohu oddělal,“ zasmála se.
Ucukl nohou, „Opravdu se omlouvám. Nějak jsem se soustředil na knihu.“
„Je mi to jasné,“ podívala se na jeho knihu, „Nejvíce mě štvalo, že mu řekla, že ho miluje, ale opustila ho kvůli někomu, koho nemilovala.“
Zasmál se, „Jo, taky mě to štve, ale třeba se k němu vrátí, ne? Ještě nejsem na konci knihy.“
„Nechci tě zklamat nebo ti to prozrazovat, ale končí to docela blbě.“
„Takže nevrátí,“ pousmál se.
„Po pravdě bude chtít, ale nějak… no,“ pohladila se po hlavě, „Pojede za ním, ale bude mít autonehodu a zemře. Takže tak no,“ pousmála se.
„Co? To snad ne… to fakt ne,“ pousmál se, „Myslel jsem… to… teď nebudu moct tu knihu odložit.“
„Já už jsem ji nemohla odložit od té doby, co odjela.“
„Musel jsem spát, jinak bych nevstal do práce,“ zasmál se, „Ale koukám, že tě teď zaujalo něco jiného,“ ukázal na její knihu.
„No jo no,“ usmála se a pokrčila rameny.
Usmál se, „Ještě jednou pardon za tu nohu.“
„V pohodě,“ mávla rukou. Bouchla ho do knihy. Zasmáli se společně.
Ještě chvilku spolu koketovali, nakonec se jí odvážil zeptat, kdy se bude vracet, že by se mohli sejít, až bude mít po práci. Neodmítla a dokonce se nabídla, že počká, protože končila dřív. Když to řekla, srdce mu poskočilo radostí. Celý den v práci se na to těšil, ale také se těšil, až knihu dočte.
Odpoledne se sešli v kavárně. Ona už tam čekala. Četla si. Nepřekvapilo ho to.
„Ahoj, jak ses měla?“ sedl si k ní.
Zvedla ruku, aby mohla dočíst stránku. Když se tak stalo, založila knihu. Podívala se na něj. Usmála se, „Ahoj, měla jsem se dobře, a ty?“
„Také dobré, jen jsem se už těšil sem.“
Usmála se, „Těší mě to.“
„Trochu jsem v práci četl, ale ještě to nemám. Asi to nevydržím,“ zasmál se.
„Tak můžeš číst nebo… napadlo mě, že bychom si mohli zajít třeba někam do knihovny nebo třeba do literární kavárny.“
„To je skvělý nápad, ale… asi to není slušné, abych si četl v přítomnosti tak krásné dívky.“
„Prosím tě,“ zasmála se a začervenala, „Já to plně chápu.“
„Dobře, tak pokud ti to nebude vadit, tak…“
Vstala, „Jdeme,“ zavelela. Zasmála se.
Také vstal. Moc se mu líbila. Milovala knihy jako on, což bylo pro něj velký plus. Odešli společně do kavárny, kde strávili zbytek odpoledne. Chodili tam spolu každý den s knihami. Vyprávěli si o knihách, které kdy přečetli. Zjistili, že spoustu měli společných, ale ne všechny. Navzájem si je doporučovali. Smáli se spolu a bavili se. Byli si čím dál bližší, až nakonec dospěli do fáze šťastného vztahu.
