Na slovíčko

Ahoj,

možná někteří z Vás si pamatují článek z února, kdy jsem psala o brýlích a strachu z jejich nošení. Věc se má tak, že brýle jsem si byla vyzvednout minulý týden ve středu. Ten den jsem je chvilku měla na sobě, ale byl to pro mě nezvyk, tak jsem to nechtěla přehánět. Na večer jsem jela k rodičům, sebrala jsem odvahu a rozhodla jsem se jim brýle ukázat. Nakonec je viděla jen maminka, která mi řekla, že si tím kazím oči, a ať je moc nenosím… mrzelo mě to a brýle jsem ten den už nevytáhla. Druhý den jsem je vytáhla až večer, kdy jsme s manželem koukali na film. Přiznám, že opravdu mi ty brýle pomáhají a spoustu věcí mám najednou ostřejší. V pátek jsem si je vzala do práce nejen skrze modré světlo a práci na počítači, ale cítila jsem, že to bude v pořádku. Ta kolegyně, která si mě tak trošku kvůli tomu dobírala, teď dostala podnět, že ty brýle fakt mám, tak to bylo takové… zvláštní, ale brzy ji to opustilo, protože ostatní kolegyně to vzaly dobře a dokonce se i zajímaly, jak se s nimi cítím, jak se mi nosí. To bylo milé. Občas se ta kolegyně snažila něco rádoby vtipného prohodit, ale nebylo to tak hrozné, jak jsem čekala.

Ale to bych nebyla já, kdybych to celé nějak nepokazila. Brýle jsem tedy měla od středy a ten stejný týden v neděli, jsem je rozbila. Po práci jsem si je dala do pouzdra, to si dala do kapsy od bundy, a když jsem dobíhala zelenou na semaforu, tak mi vypadly z kapsy a přejelo mi je auto… obal je úplná placka a má na sobě otisk pneumatiky, naštěstí sklíčka i obroučky přežily. Brýlím upadla jen jedna nožička a jde to naštěstí opravit. Bez mučení přiznám, že v té chvíli jsem nevěděla, jestli se smát nebo brečet, protože tohle není můj první „úspěch“ s novou věcí. Když mi manžel daroval nový mobil před lety, tak jsem ho měla asi měsíc… vypadl mi z kapsy a utopila jsem ho v záchodě. Potom další nový mobil mi spadl a praskl mu displej pod ochranným sklem. Tomu sklu nic nebylo, ale přes displej se prohnala krásná pavučina. V opravně to nechápali a brali to s humorem, že kvalitní ochranné sklíčko 😀 Na druhou stranu se z těchto věcí dokáži poučit, mobil už na záchod nenosím, brýle si do kapsy už taky dávat nebudu.

Člověk to musí ale brát s humorem, jsou to jen věci, které se dají nahradit. Ale prosím, řekněte mi, že se Vám už taky něco takového stalo, ať se necítím tak trapně. A jak se jinak máte?

Na slovíčko

Ahojky,

jak se Vám daří? Já teď měla takové tiché období, kdy jsem ani nenavštěvovala vaše stránky a ani nepsala články na svůj blog. Ale tento oddech mi pomohl, a dostala jsem i nový impuls na focení. Manžel mi koupil fotokoutek, se kterým se sice teprve seznamuji, ale díky tomu jsem se po půl roce vrátila na knižní instagram. Mám z toho nejen dobrý pocit ale i upřímnou radost a taky mám najednou nápady na fotky a na články. Spokojenost.

Jen teď s jednou věcí trošku bojuji a ráda bych se z toho vypsala. V sobotu jsme s manželem byli v optice na měření zraku a různých dalších věcí. Nejdříve jsem nechtěla, ale jelikož mám v plánu obnovit si řidičský průkaz, tak jsem souhlasila. Dopadla jsem tak, že mi byly doporučeny brýle. Naštěstí jen na čtvrt dioptrie a já s tím problém neměla. Rozhodla jsem se, že si nechám udělat brýle, sklíčka budu mít i proti modrému světlu, což se hodí, když člověk pracuje na počítači. Mé oči si odpočinou, nebudou mi slzet a možná mne nebude tak často bolet i hlava. V čem je spíše problém, je reakce okolí (tedy kromě manžela). V práci si mne jedna kolegyně dobírá, začala mi říkat „brejličko“ a to ještě ani ty brýle nemám. Neustále na něco naráží, má rádoby vtipné řeči a já ani nevím, jak se k tomu mám postavit, nebo co jí k tomu říct. Druhá kolegyně, která má brýle také, je raději nenosí, protože se za to stydí. Kamarádka mi na to řekla, že jsem oči měla vždycky v pořádku a vidím lépe než ona, tak na co budu nosit brýle. Jestli je to nějaký módní trend. A po pravdě jsem to ani ještě neřekla rodičům, protože nevím, jak budou reagovat oni. Tatínek brýle nosí, ale kupuje si takové ty čtecí, které nejsou ani z optiky a má s tím sám problém. Mám strach, co mi na to řeknou. Vlastně ani sama si už nejsem jistá, jestli ty brýle chci nosit. Už jsem se osobně setkala se šikanou a nechci, aby se to k tomu nějak přiblížilo. Vím, že mi to pomůže, že je to pro mé dobro a možná jsou mé reakce přehnané, ale v tuhle chvíli to tak cítím a nejsem si vůbec jistá, kam to všechno směřuje.

Musím však přiznat, že po tom sepsání se cítím už lépe, ale stejně mám strach. Přitom jsem ze začátku měla radost, protože jsem si vybrala dle mého názoru pěkné neutrální brýle a dokonce jsem si říkala, že se na ni i svým způsobem těším skrz to, že ulevím očím. Brýle by měly být hotové příští týden, tak uvidíme, jak se situace kolem vyvine, a jak s tím budu bojovat.

Zažili jste někdy podobnou situaci? Jak jste se s tím vypořádali?

Na slovíčko

Ahojky,

jak se máte? U mě je to docela nahoru a dolů, a tak doufám, že se máte lépe než já. Já ani nemám náladu na čtení. Knih mám vyhlídnutých dost, tři dokonce rozečtené, ale nedaří se mi do žádné pořádně začíst a celou ji přečíst. Výzvu pro letošní rok nemám zatím splněnou a nevím, zda ji stihnu, ale na to mám ještě chvilku 🙂

Jediné, u čeho momentálně dokážu vydržet, je vyrábění hvězdiček a andělíčků z korálků. Dříve jsem navlékala náramky, ale díky dovolené v Jizerských horách jsem tento koníček zase objevila trošku z jiné strany. A tak jsem začala vyrábět hvězdičky, které věnuji jako vánoční dárky kolegyním z práce. Ještě musím vychytat techniku na andělíčky a rozhodnout se, které bych chtěla přidat do balíčku s hvězdičkami.

Pokud by vás to o korálkách víc zajímalo, mohu si pro vás připravit podrobnější článek a dát vám třeba odkaz na videa, se kterými pracuji.

S blížícími se Vánoci nám začíná v práci frmol a přesčasy k tomu, ale stejně se na Vánoce těším. Už mám skoro vše vyřešeno a nakoupeno, ještě musím sehnat nějaký hezký balicí papír a najít si čas na upečení cukroví a návštěvu vánočních trhů. A jak jste na tom vy? Už máte vánoční dárky anebo alespoň už to máte vymyšleno? 🙂

Na slovíčko

Ahojky,

další měsíc se nám blíží ke konci, a jak jsem psala, že mi duben uběhl rychle, tak květen byl v tomhle ještě horší. Do práce už alespoň chodíme v plné sestavě a bez omezení, pokud nepočítám respirátory. Musím se přiznat, že mě děsila představa otevření. Vůbec jsem si nedokázala představit, jak to lidé vezmou, kolik jich přijde a zda na to budeme nějak připraveni. Nebylo to tak hrozné. Zákazníci milí. Byli rádi, že se mohli konečně vrátit a nemusejí už tolik nakupovat přes e-shop. Snad se vše postupně vrátí do normálu a člověk si oddechne. Jak to máte vy?

Minulý týden jsme si i vyrazily s kamarádkou na zahrádku na snídani. Bylo to tak skvělé, osvobozující, ale kromě procházek jsem žádný výlet nestihla. Časově byl květen dost napěchovaný a náročný. A obávám se, že červen nebude jiný. Vypovídá o tom i to, že jsem přečetla za květen jen jednu knihu. Mám teď sice rozečtené dvě, ale do jedné se nemohu začíst a druhá se čte těžce. Musím si od ní dávat pauzy. Stává se vám to? Když se do knihy nemůžete začíst, odložíte nebo nutíte se číst dál?

Teď momentálně ani nemám moc nápady na články, ale nebojím se. Ve správný čas to zase přijde. Inspirace je všude kolem, stačí se jí jen dotknout 🙂 Jak se s tím vypořádáváte vy, když nejsou nápady?

Novinky na blogu

Ahojky,

jak se máte? Jak to vše zvládáte? Musím se přiznat, že na sobě cítím únavu z toho všeho, nejen fyzickou, ale hlavně psychickou. Ztratila jsem naději, že by třeba brzy mohlo být lépe. Tak doufám, že se máte lépe než já. Ale to odbíhám od hlavního tématu článku.

Stále se seznamuji s možnostmi blogu a s některými věcmi mi pomáhá manžel. Poslední změnou, co jsme spolu provedli bylo přidání do postranního menu seznam nejpoužívanějších štítků. Bude se to postupně měnit, jak budou přibývat články. Nejnovější štítek, který jsem začala používat je tipy na dárky. Začalo to nejdříve tipy na vánoční dárky, ale říkala jsem si, že se to hodí celoročně. Navíc si to tu mohu schovat i pro sebe jako inspirace. Zatím v menu vidět není, ale brzy se tam objeví, protože mám pod tímto štítkem připravené články.

Ještě uvažuji, že bych do postranního menu vložila pár slov o sobě, abych se vám čtenářům blogu trochu představila, ale nevím, co tam napsat a nevím, zda je to vůbec dobrý nápad. Co si o tom myslíte vy? Co byste tam napsali?

Kamarád kynuté těsto

Ahojky,

jak se vám vede? Po měsíci volna zase chodím do práce, sice s omezením, ale nějak fungujeme. Ještě než jsem se ale vrátila do práce, zkusila jsem opět kynuté těsto. Loni v listopadu se mi povedlo udělat Honzovy buchty, ale pak jsem kynuté těsto zase odsunula. V prosinci jsem si vyhlédla krásnou kuchařku Moje nejsladší vzpomínky od Máma peče. Autorka vede i blog, na kterém má recepty. Nejdříve jsem si chtěla nějaký recept vyzkoušet, než si kuchařku koupit. Nakoupila jsem si na máslové loupáčky, které jsou také z kynutého těsta, ale nakonec jsem se k nim nedostala. Přesto jsem si kuchařku nechala naložit pod stromeček od Ježíška. Po jejím prohlédnutí jsem si vybrala několik receptů, které bych chtěla v nejbližší době vyzkoušet, mimo jiné i ty máslové loupáčky.

Koupila jsem si droždí, sebrala odvahu a pustila se do tvoření loupáčků. Měla jsem strach, že mi těsto nevykyne. Stále mám z něj respekt, ale povedlo se. Dokonce se mi povedlo, že loupáčky vypadaly jako loupáčky a chutnaly taky tak. Byly krásně nadýchané a čerstvé byly nejlepší. Loupáčky měly takový úspěch, že o několik dní později jsem je dělala znovu, abych je odvezla rodičům. I ty se mi povedly akorát některé už neměly tak hezký tvar. Chuťově však byly dobré, a jak říká můj manžel… na vzhledu nezáleží, důležitá je chuť.

Jsem na sebe fakt pyšná, kynuté těsto se stává mým kamarádem a já mám vyhlédnuté další recepty, které bych z kynutého těsta chtěla zkusit. Nedávno jsem s kamarádkou zkoušela i koblížky, které si můžete prohlédnout na fotce doplňující tento článek. Recept byl ze stejné kuchařky jako loupáčky akorát jsme si je naplnily nutellou a ty byly také moc dobré. Už se těším na další nové zkušenosti s pečením 🙂

Připravenost

Ahojky,

než v pondělí opět nastoupím do práce, povedlo se mi dát blog do pořádku. Prošla jsem všechny články, které byly přeneseny ze starého blogu a hodně jsem jich musela smazat, protože se mi nepřenesly fotky a obrázky. Také jsem musela smazat povídky, které začínaly třeba od půlku. Bohužel se mi nepřeneslo šest let fungování blogu, proto jsem musela spoustu rubrik upravit a nevím, zda třeba povídky nepřidat znovu. I když možná bude lepší, když zůstanou zapomenuty. Byly psané před nějakým časem a je to na nich dost znát… spíše si je nechám pro sebe.

Ale včera jsem dodělala poslední úpravy. Vsadím se, že mě později napadnou nějaké alternativy, tak uvidíme, zda se mi to bude chtít předělávat. Stále se totiž seznamuji s fungováním svého blogu, ale už si docela rozumíme a vyhovuje mi to. Postupně přicházím na nové věci a vlastně mě to těší. Blog mě díky tomu umí překvapit a zatím to bylo v dobrém slova smyslu, takže jen tak dále.

Jak jste na tom vy? Stále blog upravujete nebo už máte finální verzi?

Strašák kynuté těsto

Ahojky,

jak se vám daří? Já jsem již třetí týden doma a musím se přiznat, že si to zatím dost užívám. Máme na sebe s manželem více času, mám více času na čtení a věnování se domácnosti. Konečně jsem se odhodlala a zkusila kynuté těsto, které mne tak dlouho děsilo.

Již jednou jsem ho zkoušela a skončilo v koši. O prázdninách jsme si s kamarádkami udělaly pečící den a vyzkoušely jsme ho. Jedna z kamarádek peče ve velkém, takže ho umí a podělila se s námi o své zkušenosti. Povedlo se nám, sepsaly jsme si recept a já to stále odkládala. Z kynutého těsta mám respekt a bojím se, ale když se mi podařilo udělat věnečky z odpalovaného těsto… řekla jsem si, že to zkusím. Vše jsem si nakoupila a odkládala to dál 😀 Ale nakonec jsem si řekla, že už dost a jdu do toho. Vše jsem dělala podle receptu, byly to tedy nervy, ale výsledek…

Já to dokázala! Těsto krásně vykynulo a já upekla Honzovy buchty s povidly. Opravdu mě to moc potěšilo a o to víc jsem byla ráda, když jsem buchty vezla rodičům na ochutnání. Maminka zavzpomínala na dětství a to bylo úžasné. Už jen za tohle to stálo. Slíbily jsme si, že je pak vyzkoušíme spolu, protože maminka z kynutého těsta má také respekt a nedělá ho. Stejně tak jsem už mamince slíbila, že ji naučím odpalované těsto. Na to se těším, až spolu budeme kuchtit a já budu moct něco naučit ji, protože jinak vše učí maminka mě… takhle jí mohu také něco předat a ukázat 🙂

Už jsem koukala na další recepty z kynutého těsta. Je toho více, co bych z něj chtěla zkusit, a tak jsem ráda, že mám tu možnost. Ještě zkusím udělat znovu ty buchty, abych měla jistotu, že to nebyla náhoda, a pak zkusím třeba máslové loupáčky, které jsou na seznamu dále 😉

Blížící se Vánoce

Ahojky,

máme tu už skoro půlku října a ony se nekompromisně blíží Vánoce. Jak jste na tom s dárečky? Já dnes byla s kamarádkou se podívat po obchodech a povedlo se mi sehnat několik dárečků. Pro někoho mám zatím drobnosti, pro jiné už mám vše, co jsem si představovala a jen to doplním nějakými drobnůstkami.

Také jsem si dnes koupila baňky na vánoční stromeček. Letos poprvé s manželem budeme mít „normální“ stromeček. Dvoje Vánoce jsme měli totiž postavený stromeček z knížek, ale letos to bude jiné… mám novou knihovnu (o tom se rozepíšu příště 😉 ), ve které knížky našly nový domov a proč je zase vyskládávat? Navíc prázdná knihovna by nevypadala útulně. No takže nakupuji i nějaké ozdoby na stromeček, který zatím nemáme 😀 Těším se, až ho budeme zdobit společně. Mám také v plánu koupit ještě nějaká světýlka, ale na to je čas. Jaký stromeček míváte vy? A už víte v jakých barvách letos bude? U nás je to dle ozdob modrá a bílá 🙂