Rubrika: Na slovíčko

Poslední dobou se opět cítím osamoceně. Dávám to však za vinu nemoci. Týden jsme byli se synem zavření doma, manžel toho měl v práci hodně, a tak jsme většinu dne trávili jen my dva. Také kamarádka oslavila narozeniny a vždycky to slavíme společně… buď ten den anebo v nejbližších dnech kolem, ale letos to kamarádka vůbec neřeší. Oslavila to se všemi ostatními, pochlubila se dárky a tím to skončilo. Musím přiznat, že mám z našeho kamarádství smíšené pocity. Často mi kamarádka píše, jak spolu podnikneme tohle a tohle, ale jsou to jen řeči. Nic z toho jsme ještě neuskutečnily. Chtěla chodit jednou měsíčně na snídaně, ale ne o víkendu a hlavně bez malého… a to já dohromady nedám. Buď to bude víkend a můžu jít bez syna anebo to bude všední den, ale syn půjde s námi. Samozřejmě z toho sešlo jako i z jiných plánů. Psychicky mě to bolí, ale nedá se s tím nic dělat.

Miluji vodu, plavání, nesnáším sebe v plavkách. Už to, že jsem začala se synem chodit na plavání, byl pro mě obrovský krok. Přes léto plavání bohužel nemáme a já nechci, aby o to syn přišel, když to tak miluje. Takže… překonala jsem se a zašli jsme si se synem k vodě.

I když jsem už několikrát jela sama se synem autem, netroufnu si na neznámé trasy a na delší. Zatím jsme jeli sami na plavání a na zahrádku a jsem na sebe opravdu pyšná, že jsem se tak do řízení pustila. Ale jinak cestujeme hromadnou dopravou, a to je pro mě stresující.

Stále tomu nemohu uvěřit a pro mě to opravdu uteklo rychle. Syn na začátku dubna oslavil první rok. Už má rok a za ten rok je vidět jeho velký posun. Stává se z něj skvělý parťák a to nejen na cestování. Dovolenou v Jizerských horách zvládl opět úžasně, i když teď více vnímal než loni na podzim. Bála jsem se cesty tam a zpět, nocí, večeří, ale vše jsme zvládli.

Nikdy mi nedošlo, jak se mámy mohou cítit osamoceně i odstrčeně, dokud jsem se sama nestala maminkou.

Od listopadu loňského roku se synem chodíme jednou týdně na plavání. Pro vodu se nadchnul, miluje ji, užívá si každou chvíli v ní a já díky němu překonávám sama sebe. Kurz měl deset lekcí, které nám už skončily, ale protože to má opravdu rád, zapsala jsem ho na pokračující kurz. Ten nám začal začátkem února a hned na první lekci jsem musela potlačit své pocity.