Poslední dobou se opět cítím osamoceně. Dávám to však za vinu nemoci. Týden jsme byli se synem zavření doma, manžel toho měl v práci hodně, a tak jsme většinu dne trávili jen my dva. Také kamarádka oslavila narozeniny a vždycky to slavíme společně… buď ten den anebo v nejbližších dnech kolem, ale letos to kamarádka vůbec neřeší. Oslavila to se všemi ostatními, pochlubila se dárky a tím to skončilo. Musím přiznat, že mám z našeho kamarádství smíšené pocity. Často mi kamarádka píše, jak spolu podnikneme tohle a tohle, ale jsou to jen řeči. Nic z toho jsme ještě neuskutečnily. Chtěla chodit jednou měsíčně na snídaně, ale ne o víkendu a hlavně bez malého… a to já dohromady nedám. Buď to bude víkend a můžu jít bez syna anebo to bude všední den, ale syn půjde s námi. Samozřejmě z toho sešlo jako i z jiných plánů. Psychicky mě to bolí, ale nedá se s tím nic dělat.
Pokračovat ve čtení „Deník maminky – rosteme, vyvíjíme se“