Originální název: Halfway to the Grave
Český název: Na půl cesty do hrobu
Díl: 1.
Žánr: beletrie pro dospělé – fantasy
Autor: Jeaniene Frost
Nakladatelství: Fantom Print 2012
Počet stran: 272
Stručný obsah knihy:
Poloviční upírka Catherine Crawfieldová loví upíry s jediným cílem – pomstou. A přitom doufá, že jednou ze stvůr bez tlukoucího srdce bude její otec. Muž, který zničil život její matce.
Dříve, než se jí to podaří, je ale zajata Bonesem, upířím lovcem odměn, a přinucena vstoupit do nerovného partnerství. Bones je ochoten Cat pomoci hledat otce, ale pouze pod podmínkou, že s ním začne trénovat.
Cat tedy souhlasí, aby ji přitažlivý noční stopař trénoval, dokud se jí bojové reflexy nezostří jako tesáky jejího trenéra.
Ale dřív, než si Cat dokáže plně užít svých nově nabytých schopností drsné lovkyně démonů, jí i Bonesovi se vydá ve stopách skupina zabijáků. Nyní si Cat musí zvolit, na jakou stranu se přidá. A Bones ji přitahuje více než jakýkoli jiný muž s bijícím srdcem…
Můj názor:
Na tuhle úžasnou sérii knížek mě přivedla blogová kamarádka, které za to nesmírně děkuji. Ona měla na blogu recenzi na první díl a mě to tak uchvátilo, že jsem si hned první čtyři díle přála na Vánoce. Teď mám všech sedm dílů plus další dvě knížky od této autorky. Ty dvě nepatří přímo do série Noční lovci, ale je to o dvou vedlejších postavách, které tam také poznáváme, takže to k sobě svým způsobem patří.
Ještě bych se ráda zmínila, že se mi líbí, že obálky u série Noční lovci, jsou stejné jako originální. To je velké plus.
První díl jsem měla přečtený rychle. Hned mě to uchvátilo. Hned jsem si Cat zamilovala. Tak trochu jsem jí i záviděla a chtěla být jí. Výcvik, umění se postarat sama o sebe, upír Bones… opravdu by bylo zajímavé v takovém světě žít. Ale pak mě docela zamrzel konec, bála jsem se, že druhý díl bude už jiný. Nebude mě tolik bavit. Bála jsem se, jak to bude s nimi dále, ale naštěstí druhý díl byl hned pro ruce, a tak jsem se na něj vrhla… Kniha se čte sama a je sama o sobě tajemná, záhadná. To vy, čtenáři, jí musíte přijít na kloub.
Úryvek:
„Myslíš, že jsem hezká?“ slyšela jsem sama sebe, jak se ptám.
Po tváři mu přeběhlo něco, co jsem nedokázala pojmenovat.
„Ne. Nemyslím si, že jsi hezká. Jsi nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl.“
„Lháři,“ vydechla jsem. „Kdybych taková byla, tak by mi to nikdy neudělal. Nebyl by teď s ní.“
„Kdo?“
Ignorovala jsem ho, utápěla se ve vzpomínce. „Možná to věděl. Možná někde hluboko, hodně hluboko uvnitř sebe poznal, že je ve mně zlo. Kéž bych se nikdy taková nenarodila. Kéž bych se vůbec nenarodila.“
„Poslouchej mě, kotě,“ přerušil mě Bones. Skoro jsem zapomněla, že tam je. „Nevím, o kom mluvíš, ale v tobě není žádné zlo. Ani troška. Není s tebou nic špatně, a to chlápek, jedno který, neviděl.“
Str. 51, čtvrtá kapitola