Na zábradlí si visela kapka vody a mě napadlo, jak vlastně se ta kapka vody má. Nemám žádné starosti, nikam nespěchá, jen tak si prostě visí. Lidé chodí kolem. Nevšímají si jí, ale já ano. Mám sluchátka v uších a dívám se na kapku. Visí si, nemusí se starat o školu, o budoucnost, ani o svět se starat nemusí. Ale někdo projde kolem, žduchne do zábradlí a kapka spadne. Skončí tím pro ni existence? Nemyslím si. Vsákne se a její příběh vlastně pokračuje dále, jen mi už ji prostě nemůžeme pozorovat na tom zábradlí, jak si jen tak volně visela.