Vrátili se na místo činu. Hodgins vytáhl přístroj a zkoumal půdu. Temperance se šla podívat do skladiště. Booth nevěřil, že něco najdou, ale i tak obešel skladiště a díval se. Za skladištěm bylo křoví. Booth si všiml ušlapané půdy. Nakoukl do křoví, „Potřebuji sáček na důkazy!“
Hodgins doběhl za ním, „Mám sáček.“
„Vezmi to,“ kývl směrem k nově nalezenému důkazu.
„Nejspíše jsi našel vražednou zbraň,“ vzal důkaz a dal jej do sáčku.
„Možná nás to posune,“ usmál se Booth.
Pak oba obešli skladiště a porozhlédli se. Už na nic nenarazili. Temperance již nic také nenašla. Po tělu ani památky. Booth je odvezl do institutu a sám jel do kanceláře.
Druhý den už byla analýza vražedné zbraně. Nejdříve ji měli v institutu, aby potvrdili, že je to vražedná zbraň, po té ji měli technici FBI. Se složkami s informace se sešel Booth s Temperance na snídani.
„Už víme, že je to vražedná zbraň,“ spustila Tempy, „Byla tam krev Ethana.“
„A také otisk,“ otevřel složku Booth, „Víš koho?“ koukl na Tempy.
„Já nehádám, Boothe.“
„Promiň, Kostičko, ale tohle bys stejně neuhodla. Byl tam otisk sestry Ethana Olivie.“
Položila zpátky šálek kávy, „Prosím? Vždyť…“
„Ano, ta měla být mrtvá, ale ne. Byl tam její čerstvý otisk.“
„Ona zabila Ethana?“
„Vypadá to tak. Neříkala jsi, že věříš důkazům? Tady je máš,“ podal jí složku.
Otevřela složku, „A jak to, že její otisk je v databázi?“
„Jako mladistvá měla menší přestupek. Mám teorii,“ sedl si pohodlněji, „Měla tam uhořet, nestalo se tak. Ethana to překvapilo, potkali se a ona ho zabila, aby neprozradil, že žije.“
„Omráčila ho, a pak upálila?“
„Je to možné. Měli bychom ji najít a pak se jí můžeme zeptat sami, proč to udělala.“
„Mám jednu otázku. Jak chceš najít ženu, která má být mrtvá?“
„Jsem agent FBI,“ řekl s úsměvem.
„Ale Boothe, uhořelo tam šest lidí v tom domě, čí bylo to šesté tělo, když ne její?“
„Na to musíš přijít ty, Kostičko, ale samozřejmě až budeš to tělo mít.“
„Dobře,“ napila se kávy, „A nemohl by ten otisk být staršího původu?“
„Jiný tam nebyl,“ pousmál se, „Celé se to zamotává. No nic,“ vstal, „Děkuji, že dnes platíš snídani. Příště já a já teď ti jdu sehnat tvé tělo,“ usmál se a odešel.
O několik hodin později
„Kůstko, přijeď ke mně do kanceláře. Mám pro tebe překvapení,“ usmál se, „A ne, že překročíš rychlost.“
„Vtipálku,“ usmála se, „Už jedu,“ položila to a vyrazila na cestu.
Nadpis mi udělala PawlušQa, které moc děkují :))