Deník autoškoly – jedenáctá jízda

6. 2. 2015 – Jsem na sebe naštvaná. Nemoc jsem vyležela ve středu, takže už mě netíží, ale dneska jsem udělala dvě zásadní chyby, díky kterým mohu „vylítnout“ ze zkoušky. Jinak za jízdu bych se u zkoušky nemusela vůbec stydět. Ale opravdu jsem na sebe naštvaná. Jednou z chyb bylo, že jsem přejela plnou čáru! Chápete to?! Jedu si a prostě mám odbočovat, tak přejedu plnou a neřeším to. Stydím se, neskutečně se stydím. Druhou chybou bylo, že jsem vjížděla na kruhový objezd a já najela na obrubník. Koukala jsem doleva a prostě jsem si pravé strany nevšímala. Kdyby tam někdo šel, tak ho přejedu.

Dvakrát jsem zařadila trojku místo jedničky, ale to mi paní instruktorka řekla, že za to se nevyhazuje. Musím si na to dávat pozor, to ano, ale pokud to udělám u zkoušky, tak nezpanikařit, dát si tam na podruhé jedničku a můžu jet. Dnes jsem měla opět paní instruktorku, která mi ukázala místo, kde se parkuje nebo vyjíždí u zkoušky (záleží, kolikátí jste). Tak jsme si tam zaparkovali, řekla mi, na co si dávat pozor. Zaparkovala jsem na podruhé, protože to bylo přes obrubník a tam se musí ke spojce přidat plyn a já to napoprvé neudělala, ale to také říkala, že nevadí.

Jezdili jsme po městě, po kruhovém objezdu, také jsme jezdili po rychlostní silnici. Dávala jsem si pozor na rychlost, ale dneska jsem dokonce už jela na pětku, což bylo poprvé. Ale jen chvilku, pak jsem podřazovala na trojku. Také jsem si dávala pozor a jezdila do výhledu, takže téhle chybě jsem se dnes vyvarovala. Také jsem si v úzkých uličkách dávala pozor na zrcátka, ale jezdím moc u pravého kraje, takže to si musím hlídat.

Na dnešní jízdě mi to ani jednou „nechcíplo“. Mé rozjezdy jsou rychlejší a jsem pohotovější. Hlídám si přechody pro chodce, také přibržďuji, když vím, že je tam přednost zprava.

Ale dnes jsem se opět přesvědčila, že lidé s autoškolou nemají trpělivost a neustále někam spěchají. Jela jsem po hlavní, měla jsem přednost a madam mi tam vjela, takže já jsem musela zastavit, aby ona si tam mohla najet lépe a pokračovat v jízdě. Byla jsem z toho trochu zmatená a ptala jsem se instruktorky, jestli mám přednost a ona, že ji mám já, a že jsem nic špatně neudělala. Za semaforem na mě troubilo auto. Já jsem odbočovala doleva a musela jsem čekat, až budu mít volno. Až protijedoucí auta přejedou a já mohu odjet a pánovi za mnou se nelíbilo, že jsem tam čekala dlouho. Já se prostě bála vjet, když jelo auto. Nespěchala jsem, abych nezpůsobila nehodu, a tak jsem čekala, dokud prostě auto nebylo dost daleko a po té jsem odbočila. Pánovi za mnou se to nelíbilo, tak na mě troubil. Také mě jedno auto podjelo, asi se mu zdálo, že jedu pomalu, ale já jela povolenou rychlostí, to on ne.

Další jízdu mám 10. 2. 2015, což je úterý. Doufám, že neudělám žádnou zásadní chybu a jízda bude klidná.

S nadpisem mi pomohla PawlušQa, které moc děkují :))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.