Na místě, kde autoškola bere žáky vždy, jsme se sešli tři a přijelo jedno auto. Po té druhé a nakonec třetí, můj instruktor byl v tom druhém autě. Měla jsem ho poprvé. Nastoupila jsem, spravila si sedadlo, zapnula světla, nastartovala, zařadila jedničku, zapnula blinkr a vyjela jsem. V pořádku, rozjezd, vše jsem udělala, jak mělo být. Nebyl problém. První křižovatka také v pořádku. Ptal se mě, co dělám za školu, tak jsem se mu trochu otevřela. Ptal se mě i na testové otázky, to jsem také zvládla. Nikde zatím nebyl problém. Byla jsem docela klidná, a pak to začalo. „Chcíplo“ mi to, protože jsem jela v jiném autě a já měla jsem citlivější spojku, špatně se mi řadila dvojka… nebudu to svádět na auto. Mohu si za to sama, ale nesedlo mi. Za chvilku mu to „chcíplo“ znovu, tak to už bylo špatně. Řekl, že tím bych komisaře nepotěšila. Beru.
Ale dneska se mi špatně řadila dvojka, takže jsem místo ní házela čtyřku, další problém. Pak mě začal kontrolovat, jestli sešlapuji spojku až na zem. Přidával mi tam rychlost, a když jsem v úzké uličce jela dvacet, tak řekl, že začíná usínat, že jestli to dělám schválně. Nepřidala jsem. Já se na to necítila. Odmítla jsem jet rychle v úzké uličce. Náš první problém, dalším problémem bylo, že málo otáčím hlavu, když koukám, jestli nejede vpravo auto. Beru, komisař to musí vidět, že se tam dívám, ale abych se dívala do uličky, kde je jednosměrka a mohu tam vjet jen já, takže by vyjíždějící auto jelo v protisměru, tak to mi přišlo dost zbytečné. Jenže to prý komisař vyžaduje, jinak vás za to může vyhodit. Ale za co? Za to, že se nepodíváte doprava, kde by auto jelo v protisměru a porušilo zákon a vy se tam máte dívat? To docela nechápu, ale dobře, chci to udělat, takže se budu muset přimět se tam dívat a otáčet hlavu.
Další problém byl, když stálo auto, dala jsem blinkr, koukla se do zpětného zrcátka a objela ho. Dala jsem druhý blinkr a zařadila se zpátky, ale nepodívala jsem se do zrcátka. A proč? Protože když jsem to auto objížděla, tak za mnou nic nejelo, tak jsem se nedívala. Neviděla jsem důvod. Když jsem řekla, že vím, že tam nic nejede, tak mi řekl, ať si to zkusím říct komisaři a ten, že mi řekne nahledanou.
Nelíbilo se mu, že když jsem měla podélně zaparkovat, tak jsem najela moc dopředu a zacouvala si zpátky. Řekl, že jsem měla ihned najet správně. Ale já měla jiné auto, bylo jinak dlouhé a prostě jsem to nevypočítala. Ale vrátila jsem se, a zaparkovala jsem. Hledal chybu ve všem, co jsem dělala.
Vadilo mu, že se do kopce rozjíždím na nožní brzdu a ne na ruční. Ptal se, jestli mě to někdo naučil, tak jsem řekla, že na ruční jsem se rozjížděla jen jednou, a že se mi lépe rozjíždí na nožní. Ale jemu se to nelíbilo, tak jsem se musela rozjet na ruční, s čímž mi pomohl, a pak chtěl ukázat, jak se umím rozjíždět na nožní. Rozjela jsem se bez problémů, nic na to řekl, tak asi to bylo v pořádku. Nevím.
Nechal mě vjet do pruhu, který odbočoval doleva, a pak na mě zvýšil hlas a řekl mi, že když nic neříká, tak se jede rovně a ne, odbočuje, ale sám viděl, že v tom pruhu jedu a neřekl nic. Řekl to až bylo pozdě.
Chybu, kterou jsem dnes udělala, bylo, že jsem se podívala jen na pravou stranu přechodu, jestli tam někdo bude přecházet a chtěl jsem jet, ale chodec šel zleva. Po té jsem to udělal i na dalším přechodě. Musím si to hlídat, ani nevím, proč se dívám jen doprava.
Po skončení lekce, vypnutí motoru a všeho mi řekl, že nemám šanci zkoušku udělat. Řekl, že mé řízení není stoprocentní, a že to tam ve středu můžu jít zkusit, ale ať si nic neslibuji. Nebudu ze sebe dělat siláka, sebrala jsem si věci a odešla jsem rychle a měla jsem slzy v očích. Byla jsem vyklepaná, a pak když se viděla s kamarádkou, a když se dostala řeč, co autoškola… tak jsem se moc neudržela a připustila jsem slzám proudit ven. Ona mě podpořila, ale chybělo mi objetí, ale pak si nás všiml kamarád, se kterým jsme domluvené nebyly. Bylo to překvapení a ten se ptal, a já mu to nechtěla říct. Nebylo mi do řeči a on mě objal kolem ramen, a i když nevěděl, co se děje, snažil se mě rozesmát a to se mu povedlo. Pak jsem mu to i řekla a i on mě podpořil. Cítila jsem se pak lépe, ale pořád mě to mrzí a bojím se středy.
Další jízdu, poslední, mám 13. 2. 2015, což je zítra (pátek) a vůbec se mi po dnešní na ni nechce. Přála bych si být neviditelná.
S nadpisem mi pomohla PawlušQa, které moc děkují :))