Deník autoškoly – čtrnáctá jízda

13. 2. 2015 – Poslední jízda… neuvěřitelné. Měla jsem opět paní instruktorku, za níž jsem byla opravdu ráda. Ukázala mi, kam mám jít ve středu, kdy mám tu zkoušku a byla klidná a v pohodě.

Na jízdu jsem šla vyklepaná a vynervovaný kvůli včerejšku. Za hlavu se mi to nepodařila hodit. Nachystala jsem se a mohli jsme vyrazit. Jezdili jsme po městě, předpisy jsem dodržovala, trojku jsem tam přidávala, jen mi trochu dělá problém podřadit, ale snad to bude dobré. Dneska jsem tam dala jen jednou trojku místo jedničky, jinak jsem měla zařazeno dobře, což mě těší.

Ze začátku jízdy mi říkala, co mám dělat, ale pak řekla, že musí mlčet, protože u zkoušky také nesmí nic říkat. A tak mlčela a já jela. Jela jsem, dívala se do zrcátek, řadila, zabočovala. Vzala mě i do slepé ulice, abych se otočila, protože někteří komisaři to chtějí vidět. Otočila jsem se, a když mi řekla, že sem bere jeden komisař, protože je to tu těžké, tak jsem měla radost, že jsem se zvládla otočit sama. Pak jsem zaparkovala a ona mi začala říkat, jestli jsem připravena na úvod, než se jde na jízdu. To musíte ústně ukázat, že víte, jaké jsou světla, popsat, co se nachází pod kapotou a také říct povinou výbavu a dokázat odpovědět na nějaké otázky, co vám dá komisař. Opravdu jsem byla moc ráda, když to se mnou celé projela. Také mě nechala složit výstražný trojúhelník. Já ho nikdy v životě neskládala, takže jsem byla ráda.

Po té jsme opět vyjeli a pokračovala má jízda. Občas mě pochválila, občas mi řekla, na co si mám dávat pozor, jako například nepouštět zbrkle spojku, ale hezky plynule, aby auto necuklo. Při parkování si mám pohnout se zrcátky, abych lépe viděla.

Neřekla mi, že bych zkoušku neměla neudělat. Neshazovala mě. Když jsem udělala chybu nebo něco se mi nepovedlo, v klidu mi to vysvětlila a ukázala mi to. Ona je přesný opak instruktora ze včerejška. Zkusím třináctou jízdu zavřít někam do krabice jako by se nestala a budu se soustředit na ostatní.

Snažím se hlídat si své chyby a doufám, že si je zvládnu ohlídat i ve středu. Jsem nervózní a mám strach, ale mám podporu kamarádu a trochu i rodiny. Do středy se rozhodně půjdu projet a natrénovat si své chyby, ale už to nebude jako v autoškole. Bude to jiné. Nikdo nebude mít pedály a vše bude na mě, ale musím si to procvičit. Nemohu nejezdit, a pak jít na zkoušku, proto doufám, že si někdo na mě čas udělá.

S nadpisem mi pomohla PawlušQa, které moc děkují :))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.