Originální název: Paper Towns
Český název: Papírová města
Žánr: beletrie pro dospělé – společenský román
Autor: John Green
Nakladatelství: YOLI 2014
Počet stran: 288
Stručný obsah knihy:
Po úspěchu románů Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky vychází v českém překladu další dílo veleúspěšného autora Johna Greena, který si i u nás bleskurychle získal početný fanklub. Hrdinou Papírových měst je Quentin Jacobsen, normální, tak trochu bojácný kluk, který má od dětství rád svou kamarádku, nádherně nespoutanou Margo Rothovou Spiegelmanovou. Ta mu pak jednou za tmy nečekaně zaklepe na okno – s výzvou, aby ji doprovázel na celonoční cestě důvtipné pomsty. Ráno jejich společné dobrodružství skončí a nastane nový den. Margo však ve škole chybí, Quentin začne pátrat a brzy si uvědomí, že pro něj zanechala určité stopy. Znal vlastně Margo? A co jsou papírová města, s nimiž se nyní stále setkává? Oblíbený autor přináší brilantní příběh nabitý upřímnými emocemi.
Zadní strana knihy – paperbackové vydání
Margo byla odjakživa hádankou,
ale nyní se stala záhadou.
Jenže existují stopy.
Quentin pochopí, že ty stopy jsou určené přímo jemu. Vyrazí po nesouvislé cestě, která se před ním otvírá. Výzva je to veliká, ale čím blíž se Quentin dostává k cíli, tím méně vidí dívku, o níž si myslel, že ji zná.
Můj názor:
Knihu jsem dostala na Vánoce, ale půjčovala jsem ji kamarádce, takže než jsem se k ní dostala, trvalo mi to déle, než jsem čekala.
Kniha mě bavila, opravdu bavila. Smála jsem se a kupodivu nebrečela, jak u dvou předchozích knih Johna Greena. I když jsem se děsila konce, že brečet budu. Stále se k tomu schylovalo, ale pak Quentin zjistil, že to není o smrti, ale o naději, i když ta smrt tam stále visela. Líbilo se mi luštit záhadu společně s Quentinem. Jen se musím přiznat, že mě trochu zklamalo shledání, ale pak to bylo opět hezké a já hltala poslední stránky a doufala, že to budu moci v klidu dočíst, což se povedlo.
Kniha se mi líbila, bavila mě a jsem ráda za ten konec, jaký má. Nemyslím, že kdyby Margo udělala, co chtěl Quentin, tak by se ten konec líbil více než ten, který kniha má.
Úryvek:
„NA KOLENA!“
Poslušně jsem si klekl a podíval se na něj nahoru.
Sklonil ten pivní meč a klepl mě na obě ramena „Při moci superslepeného pivního meče tě tímto jmenuji svým řidičem!“
„Díky,“ řekl jsem. „Nepozvracej mi auto.“
„JO!“ křikl. A když jsem se pokusil vstát, přimáčkl mě druhou rukou zase k zemi, pak znovu poklepal mečem a řekl: „Při moci superslepeného pivního meče tímto vyhlašuji, že při závěrečném ceremoniálu budeš pod talárem nahý.“
„Cože?“ Vstal jsem.
Str. 176, třináctá kapitola