Originální název: Beastly
Český název: Netvor
Žánr: beletrie – Young Adult, New Adult
Autor: Alex Flinn
Nakladatelství: Moba 2013
Počet stran: 224
Stručný obsah knihy:
Jsem netvor. Zvíře. Ne vlk nebo medvěd, gorila nebo pes, ale odporná stvůra, která chodí vzpřímeně. Jsem zrůda. Myslíte si, že vám vyprávím pohádky? Mýlíte se. Vše je skutečné. Místo – New York City. Čas – současnost. Nejsem znetvořený, není to nemoc. Budu takový navždy, jestli neprolomím kletbu. Ano, kletbu, kterou na mě ve škole uvrhla čarodějka. Proč mě proměnila v netvora, který se skrývá před celým světem? Řeknu vám to. Řeknu vám, jak jsem byl Kylem Kingsburym, klukem, jakým byste si přáli být, s penězi, perfektním vzhledem a perfektním životem. A potom vám řeknu, jak jsem se stal perfektním… netvorem.
Můj názor:
Nejdříve jsem viděla film a po té se dozvěděla, že je i kniha. Dlouho jsem si knihu chtěla koupit, ale vždy jsem četla něco jiného. Konečně, když jsem se odhodlala si ji koupit, pustila jsem se hned do čtení. Kniha není to, co film. Příběh je stejný… „Kráska a Zvíře“, ale i tak je to jiné.
Lindy je úplně jiná, než je ve filmu a takhle knižní Lindy se mi líbí více. Také se k němu dostane jinou cestou, než je ve filmu a Kyle je jiný než ve filmu. Je jiným netvorem. Ale i tak bych vám film doporučila, není vůbec špatný.
Kniha se mi moc líbila. Mrzelo mě, že Kyle nevěřil, že se mu může povést zlomit kletbu, ale přece kdo by tomu věřil v dnešním světě? Moc se mi líbilo, že je to udělané do moderního světa, a tak si Kyle chatoval s lidmi, kteří měli také jistý problém. A Kendra byla blíže, než jsme si mysleli (to je také jiné ve filmu). Ale jak už to chodí, pravá láska zvítězila a z netvora se stal Adrian, jiný člověk, ale stejná tvář.
Úryvek:
„Je dokonalá. Taková decentní.“ Natáhla ruku k té růži a při tom do mě vrazila. Pocítil jsem, jak mi tělem projela elektrická jiskra.
„A přitom odolná.“ Odtáhl jsem se dřív, než mohla dát najevo znechucení. „Někdy jsou miniaturky statečnější než čajovky. Chtěla bys, abych ti nějaké nařezal do pokoje, když už nosí tvoje jméno?“
„Byla by škoda je uříznout. Třeba…“ Odmlčela se. Svírala droboučký květ mezi prsty.
„Co třeba?“
„Třeba se sem vrátím, abych si je prohlédla.“
Řekla, že se vrátí. Třeba.
Str. 163, sedmá kapitola