Originální název: Silver Bay
Český název: Stříbrná zátoka
Žánr: beletrie pro dospělé – román
Autor: Jojo Moyes
Nakladatelství: Ikar 2015
Počet stran: 368
Stručný obsah knihy:
Lisa McCullenová se nikdy nedokázala odpoutat od své minulosti, ačkoliv jí nedotčené pláže a uzavřená komunita obyvatel australského přímořského městečka nabízí svobodu i bezpečí, po nichž tolik touží. A když už ne pro sebe, tak alespoň pro Lisinu desetiletou dcerku Hannah.
Jenomže pak zničehonic přijede jakýsi Mike Dormer, ubytuje se v rozpadajícím se hotýlku legendární lovkyně žraloků a mimochodem také Lisiny tety Kathleen a veškerý klid a mír Stříbrné zátoky a vlastně vše, na čem Lise záleží, je rázem v ohrožení. Tenhle navoněný panák z Londýna chce totiž z hotýlku a zálivu, jenž skýtá útočiště velrybám a delfínům, udělat prosperující turistické letovisko. A i když je to přesně ten typ člověka, kterého by Lisa měla nenávidět, co nevidět začne ohrožovat i Lisino rozhodnutí znovu se nezamilovat do někoho, kdo si to vůbec nezaslouží…
Můj názor:
Postavy se střídají ve vyprávění kapitol a já měla strach, že se v tom ztratím, protože jednu kapitolu vypráví Hannah, jednu Kathleen, tu další Greg anebo další Mike. Opravdu jsem se bála, že se ztratím, ale nestalo se tak. Později se mi to i líbilo, protože jsem to viděla z několika pohledů.
Ze začátku mi kniha nepřišla nikterak zajímavá, ale později jsem se začetla tak, že čas byl vedlejší věcí a i vstávání do práce se stalo vedlejší věcí.
Ani jsem nevěřila, že Lisa dá Mikeho šanci, tedy spíše, že celá Stříbrná zátoka mu dá další šanci, aby napravil, co chtěl předtím zničit. Bála jsem se, že to dopadne tak, jak se k tomu skoro celou dobu schylovala, a proto jsem byla po té mile překvapena, jak to nakonec dopadlo.
Od této autorky jsem četla úžasnou knihu Než jsem tě poznala, a proto jsem se rozhodla, že si přečtu i další knihu od autorky. Nejsem vůbec zklamaná, a proto se chystám i na třetí knihu, která je vydaná u nás.
Úryvek:
„Nechte mě být,“ zamumlal jsem a snažil se od ní odtáhnout. „Já buráky nechci.“
Ale pak se mi oči rozlepily a přizpůsobily se světlu a já si uvědomil, že tu tvář poznávám. Nade mnou stále Lisa McCullenová a žlutá impregnovaná pláštěnka se jí vzdouvala ve větru jako křídla nějakého velikého ptáka. To ona na mě křičela. „To snad není pravda! Ještě tohle nám tu sakra scházelo – aby se tu zjevil Mike Dormer, ožralý jak Dán. Smrdíš, chlape, víš to? Táhne z tebe whisky! A co si vůbec myslíš, že děláš? Jen tak si sem nakráčíš, jako by ti to tu patřilo?!“
Str. 231, šestnáctá kapitola