Originální název: Hell Boys
Český název: Hell Boys
Žánr: beletrie pro dospělé – román
Autor: M. T. Majar
Nakladatelství: Fantom Print 2015
Počet stran: 288
Stručný obsah knihy:
Osamělé ženy z Chicaga vědí, kam zavolat, když chtějí mužskou společnost. O jejich spokojenost se postarají pánové z Hell Boys, agentury, která bohatým dámám zajišťuje doprovod na společenské akce… i trochu víc.
Jedním z „pekelných chlapců“ je i Ryan Christensen, sexy mizera, který si umí své zákaznice omotat kolem prstu. Když ale dojde k brutální vraždě jedné z jeho klientek, Ryan zjišťuje, že skutečné peklo teprve začíná. Netuší, komu se připletl do cesty, jisté je pouze jedno: jde mu o život…
Líbil se vám Chris Raines, hrdina předchozího autorčina románu Hot Boys? Pak si jistě oblíbíte i „hellboye“ Ryana Christensena a jeho povedené kolegy.
Erotikou, akcí, napětím a romantikou nabité Chicago leží nadosah, stačí se začíst…
Můj názor:
Gigolo. Ryan pracuje jako gigolo, a tak vás možná při této myšlence napadne, že kniha bude překypovat sexem, ale nenechte se zmást. Jelikož Ryan je v koupelně, když někdo zavraždí jeho klientku v pokoji, stane se podezřelým.
V knize se řeší vražda a hledá se vrah, ale vše se komplikuje a Ryan se dostává do nebezpečné hry. Po tom všem, co zažije, začne uvažovat jako člověk, který má své práce dost a chce normální vztah se ženou.
Není to, co jsem si od knihy slibovala, ale i tak jsem knihou nebyla přímo zklamaná. Na konci knihy se potkávají gigolové se striptéry z knihy Hot Boys, kterou jsem také četla, ale pokud chcete číst jen knihu o gigolech, můžete. Knihy na sebe nenavazují, a tak můžete číst jen jednu knihu.
Kniha mohla mít epilog, abychom toho věděli více o společné budoucnosti Ryana, jeho psa a žen, které nebyly zákaznicemi. To si bohužel, ale budeme muset domyslet, a věřím, že si to domyslíme v tom nejlepším světle. Řekla bych, že to je jedno menší mínus u knihy, ale jinak celkově se mi kniha líbila.
Úryvek:
Mlčel jsem. Zatímco z ní slova tryskala, já přemýšlel, co říct. Měl jsem ji rád. Hodně. A měl jsem z toho strach.
„Ryane, řekni něco prosím. Prosím.“
Nikdy nenechávejte ženskou škemrat. Nezapomene na to.
„Nedala by sis kousek jablečnýho koláče?“ zeptal jsem se tiše.
Nejdřív bylo na druhý straně ticho a pak vydala jakýsi vzlyknutí.
„Ano. Moc ráda si s tebou dám koláč. Vlastně cokoliv.“
Nabízela se spousta chytrejch poznámek, ale já si je pro tentokrát odpustil. Nadiktoval jsem jí adresu a šel uvařit kafe.
Str. 214, dvacátá devátá kapitola