Originální název: The girl who loved Tom Gordon
Český název: Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Žánr: beletrie – horor
Autor: Stephen King
Nakladatelství: Beta – Dobrovský 2013
Počet stran: 224
Stručný obsah knihy:
Svět měl zuby a mohl vás jimi kdykoli pokousat. Trista McFarlandová to zjistila, když jí bylo devět let. V deset hodin dopoledne začátkem června seděla vzadu v autě své matky, na sobě měla modrý nadhazovačský dres Red Sox (s číslem 36 GORDON na zádech) a hrála si s panenkou Monou.
V půl jedenácté zabloudila v lese. V jedenáct se snažila nepodléhat panice, snažila se neříkat si Tohle je vážné, tohle je moc vážné. Snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v lese, někdy se jim může něco stát…
Můj názor:
Knihu jsem si zapůjčila od kamarádky, neboť si mě autor Stephen King získal svou knihou O psaní, a tak jsem si řekla, že si přečtu od něj další knihu.
Když jsem se začetla do knihy, trochu mě překvapilo, že celá kniha bude asi o tom, jak se ztratila malá holčička v lese a bloudí a bloudí… Ale ona se naučila svým způsobem v lese žít, pamatovala si věci, co ji učila maminka a také něco, co četla ona sama či se naučila ve škole. Opravdu, i když je skoro celá kniha o tom, jak se snaží dostat do civilizace, kniha mě bavila a ano, trochu jsem se bála. Hlavně, když jsem šla večer ze školy po tmě jednou takovou nepříjemnou zkratkou, ale chci být dříve doma, tak tudy chodím. Nebyl to příjemný pocit.
Jestli si budete říkat, že přece nemůže umřít, protože si ji zamilujete v průběhu knihy. Říkáte si, že vytrpěla dost, a že si to nezaslouží, a jestli umře, tak vás to naštve, tak je to správné. Hrdina, tedy spíše v tomto případě hrdinka, knihy si vás musí získat a vy musíte hltat každé slovo knihy a čekat netrpělivě, jak kniha dopadne… a dopadne… dopadne tak, jak to autor napsal.
Přemýšlela jsem a já bych v lese možná tak přežila dva dny, ale v noci bych byla hrůzou strnulá. Kniha se mi líbila, i když jsem myslela, že se budu bát více, ale to je teprve rozjezd. Ráda bych si přečetla více knih od Stephena Kinga, více jeho hororů.
Úryvek:
Vyšla na vrchol jakéhosi svahu – tento byl poměrně mírný, aspoň to, a pokrytý listím a jehličím – a tam se zastavila, aby si trochu odpočinula, když ji zvonu vyburcoval ten nevítaný pocit ostražitosti, ten, který neměl nic společného s vědomím. Někdo ji pozoroval. Nemělo smysl si říkat, že to není pravda, protože to pravda byla.
Str. 97, Pátá směna