Knihulko,
mou inspirací jsi ty a vždycky jsi byla, ale když nenacházím Tvůj dopis, cítím se bez múzy. Cítím se prázdný, protože jsem poznal lásku, ale zase ji hned ztratil. Tohle je správné? Obětovala jsi náš vztah, protože jsi mě chtěla pro sebe? Ale já si to tak přál, chtěl bych to tak… Knihulko, prosím.
—
Jako květina v zahradě uvadá,
mé srdce do temnoty upadá.
Síla mne opouští,
Ulehám do houští.
Nechci být spatřen,
do své temnoty zahalen.
Poslední slova na jazyku vysloví,
než ho život opustí:
„Kniholko, miluji Tě!“
—
Ten, jehož životní síla opustila
a prosí, aby ses naposledy otočila
—
—
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))