Originální název: Last call
Český název: Poslední výkřik
Díl: 5.
Žánr: beletrie pro dospělé – román
Autor: Alice Clayton
Nakladatelství: Mladá fronta 2016
Počet stran: 120
Stručný obsah knihy:
Caroline si i přes své pracovní vytížení dokáže najít čas na chvíle odpočinku v teple domova. Simon zase na oplátku výrazně zkrouhl svoje zahraniční cesty, aby se mohl se svou Roštěnkou oddávat pečení dobrot i všemožnému bušení…
Další životní krok se zdá být logický – cinknutí skleničkami, svatební závoj a ulička posetá okvětními lístky růží -, je však tím pravým ořechovým i pro tenhle nekonvenční pár? Když ale Simon utrpí při focení v jihovýchodní Asii vážnou nehodu, Caroline si uvědomí, že i konvence mají něco do sebe…
Smíchejte sklenku erotiky se špetkou smíchu a trochu nahoty, ochuťte kapkou exotického prostřední, přihoďte růžovou košilku a podávejte s chuťovkou z kocoura Clivea!
Můj názor:
Kniha je krásným završením série, ač příliš krátkým završením. Ve čtyřech předchozích dílech je vždy rozepsán sex a zde není ani jednou. Také mi některé pasáže přišly zrychlené, jako např. on ji požádal o ruku a najednou bylo o měsíc později a měli brát. Co se dělo ten měsíc? Jaké byly přípravy na svatbu? Proč se hádali? To se celé vypařilo a on se chystal na zahraniční cestu, po které se měli brát. Přišlo mi, že autorka čtenáře hodně ošidila o jisté části knihy. Měla jsem pocit, jako by to chtěla, co nejrychleji ukončit a mít klid od této knihy.
Kniha se mi líbila, ale zároveň jsem čekala něco jiného. Kniha by se dala napsat delší, zajímavější a rozhodně by ji čtenáři ocenili více. Ale abych jen nekritizovala, líbilo se mi, že jsme se v tomto díle setkali se všemi páry z dílů předchozích, a věděli jsme, jak na tom jsou, a jak se mají. To bylo milé.
Kniha je ukončena Epilogem, který se dal více rozvést. Vždyť se s nimi už nesetkáme a mě tedy zajímalo, jak mu to chtěla vysvětlit, ale to už autorka neudělala a knihu prostě ukončila. To už si budeme muset jako čtenáři domyslet.
Úryvek:
Nabíječ omámený léky na bolest se mi postaral o představení, kterému se snad už nic nevyrovná. Tímhle to začalo:
„Ahoj Caroline. Řekl jsem si už, jak moc tě miluju?“
„Říkáš mi to pořád, zlato, ale nikdy mě to neunaví.“
„Budu ti to říkat častěji.“
„Dobře, Simone. Můžeš mi to říkat, jak často chceš.“
„Ahoj Caroline. Řekl jsem ti už, jak moc tě miluju?“
„Řekl jsi mi to před dvěma minutama.“
„Co je to minuta?“
Str. 90-91, šestá kapitola