Originální název: Phipil II.
Český název: Filip II. Španělský král z rodu Habsburků
Žánr: literatura naučná – historie
Autor: Geoffrey Parker
Nakladatelství: Brána, Knižní klub 1998
Počet stran: 227
Stručný obsah knihy:
Životopis španělského panovníka Filipa II. (1527-1598) z pera profesora vojenských a námořních dějin na Yaleově univerzitě. K pozoruhodnému pohledu na Filipa II. využívá autor dosud nezpracované panovníkovy osobní dokumenty (na 5000 lístků, zápisků, poznámek a dopisů) a vykresluje intimní portrét člověka, který sehrál významnou úlohu v utváření moderního světa. Líčí královu posedlost katolickým náboženstvím, jeho nesmiřitelnost k jiným vyznáním, tragédie v soukromém životě, záliby, umělecké a sběratelské zájmy, ale také způsob vládnutí a politická a vojenská rozhodnutí muže, za jehož vlády se Španělsko stalo pánem velké části Nového světa.
Můj názor:
Další povinná kniha přečtena a musím říci, že mne opět bavila. Nečekala jsem to, životopisy nečtu. Nebaví mne, ale tento se stal výjimkou. Nepoznáváme jen život krále Filipa II., ale poznáváme jeho osobnost, jeho koníčky… vidíme ho jako obyčejného člověka, jako člověka, který byl spravedlivý, ale život mu udělil spoustu ran. I on udělal spoustu chyb, nejspíše některých litovat a možná by chtěl vrátit čas, ale možná nelitovat. Každá chyba je k něčemu dobrá.
Jak jsem již uvedla, kniha se mi líbila. Překvapila mne, a i když mám pocit, že se mi to příliš do předmětu hodit nebude (i když byla povinná, nezdá se mi pro daný předmět příliš užitečná), jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Je psaná srozumitelně, čtivě a nezahlcuje čtenáře příliš informacemi. Ano, někdy se nahromadilo více letopočtů a já si asi většinu ani nepamatuji, ale mám udělané poznámky. Věci, které mne zaujal, si pamatuji a jsem o něco chytřejší. Kniha mi předala své vědomosti a já si toho vážím.
Knihu doporučuji všem, kteří se zajímají nejen španělskou či nizozemskou historii, ale celkově, kteří se zajímají o panovníky v Evropě. Filip II. toho dokázal spoustu a myslím si, že jeho jméno by nemělo být zapomenuto. Mělo by být více na něj poukázáno a nebyl to vůbec špatný člověk. Důležité je si uvědomit u jeho chyb, že byl pouze člověk, který byl unavený, zahalen žalem… a i když je obestřen různými tajemstvími, nemusíme hned myslet na to nejhorší. Každý máme přece nějaké to tajemství, ne?
Úryvek:
Filip II. však byl přinejmenším stejně mocný jako zbožný. Chtěl být ve všem spravedlivý. Nemalá část historek Porreñových a van der Hammenových životopisech krále se týká jeho obav, aby nikomu nezpůsobil křivdu. Když zemřel, jeho oddanost nestrannosti a spravedlnosti se stala legendou.
Str. 66, třetí kapitola – Král se baví