Když jsem na matrice zamluvila datum, začala jsem řešit i jiné věci. Jako první jsem začala hledat fotografa, který by nám tento výjimečný den zachytil. Překvapili mě ty ceny… nečekala jsem, že ceny focení obřadu, a poté párových fotek se pohybuje od šestnáti až do dvaceti tisíc. To mne opravdu dostalo a vyděsilo. Řekla jsem si, že to fakt ne… to je moc, ale pak se mi povedlo najít i za dvanáct tisíc. O tom bychom už uvažovali, ale kolegyně z práce mi dala kontakt na svou kamarádku, která fotí. Zhlédli jsme její práci a zjistili jsme, že to je přesně ono… proč nepodpořit začínají fotografku, která má krásné přirozené fotky. Nepoužívá příliš úprav, což je můj člověk 🙂 No a tak jsem jí napsala a domluvily jsme se. Máme fotografku!
Stejně je to ale zvláštní pocit plánovat svatbu. Nemám žádnou vysněnou, žádné vysněné šaty, místo, dort, nic… byla jsem přesvědčena, že se nikdy nevdám, že mě nikdo nebude chtít a nebudu mít ani možnost založit rodinu. Mám pocit, že mi plní tajná přání. Jen mne mrzí, že přátelé, kteří projevili nejvíce touhy být na svatbě, se nezajímají. Jen při oznámení zásnub řekli, že doufají, že jsou zváni na svatbu a toť vše… neptají se, jak jdou přípravy, nenabídl ani pomoc. A ani ti, kteří jsou zváni, se nezajímají.
Ale beru to pozitivně, sblížilo mne to velmi s kamarádkou, která plánuje na příští rok také svatbu. Posíláme si tipy na různé věci, dívaly jsme se na ty fotografy, probíraly to spolu… mám pocit, že naše přátelství dostalo nový směr. Navíc kolegyně v práci mi nabídly pomocnou ruku a své zkušenosti. Od jedné z nich mám fotografku, od druhé mám tipy na obchůdky s dekoracemi na svatbu. Pokukovaly jsme spolu už i po šatech. Jsem ráda, že je mám 🙂
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji.