Tak se to stalo a já tomu stále nějak nevěřím. Zatím jsem to ještě pořádně nevstřebala a musím o tom mluvit, abych věděla, že je to skutečné.
Řekli jsme si ano. Vše bylo tak krásné. Všichni jsme se sešli u nás doma. To jsem ani nevnímala a nevím, jak to probíhalo, protože jsem byla líčená a česána, a pak oblékána do šatů. U toho všechno se motal náš pejsek, což pro mě hodně znamenalo. Přála jsem si, aby byl součástí tohoto velkého dne. Všichni věděli, že bude a problém s tím nebyl. Neskutečně moc si vážím, že s ním máme i nějaké párové fotky a možná mám i fotky, jak mi leží na vlečce. Asi mi dával ještě čas na rozmyšlenou…
Místo jsme měli nachystané od agentury, která nám zajistila i hudbu na přání. Takže jsme dorazili k hotovému, a bylo to nádherné. Vše se zdálo být v pořádku, než přišla paní z agentury a zeptala se, zda máme občanky. Nevěstu zalilo horko, protože zapomněla. Všechno se ve mě zbořilo, chtělo se mi brečet, křičet… věděla jsem, že jsem to pokazila. Naštěstí jsem měla úžasného svědka, který hned sedl do auta a jel pro mnou občanku. Mezitím se u mě shlukli mí přátelé a snažili se mě uklidnit. Což se nejdříve dařilo, ale pak přišla paní z agentury znovu a začala se pídit, kdo má prstýnky… ty měl svědek, co právě odjel. Jen je chtěli nachystat na podnos a opravdu je měl u sebe a vrátil se s nimi i s mnou občankou.
Obřad byl krásný. To jak mne vedl tatínek, jak ženich byl dojatý i můj svědek. Jak jsme se s ženichem drželi za ruce a podporovali se navzájem. Při výměně prstýnků se mi třásla ruka, ale bylo to skvělé. První manželský polibek, gratulace… a pak focení a překvapení pro naše rodiče. Darovali jsme jim perníková srdce a poděkovali za toho druhého. Maminky byly dojaté a šťastné. Pak jsme šli fotit ještě párové fotky a kolemjdoucí nám přáli hodně štěstí. To bylo tak kouzelné. Poté jsme se společně přesunuli na hostinu, kde to bylo také parádní. Měli jsme střepy štěstí, společné zametání a pití vody a alkoholu. Restaurace nám krásně vyzdobila salonek. Použili věci své i ty, které jsme si přáli tam mít. Můj tatínek měl proslov, děkuji za něj.
Již s manželem jsme dostali bryndák a jedli děravou lžičkou polévku. Bylo to vtipné, a pak ženich uloupil lžičku své mamince, abychom se mohli najíst. Vše bylo tak krásné, všichni se bavili. Chutnalo jim. Odpoledne jsme ještě byli fotit párové fotky, kdy jsme měli s sebou pejska. Poté jsem ze sebe už sundala svatební šaty a k večeři jsem byla v jiných. Po pravdě jsem čekala, že se to rozejde dříve, ale nikomu se domů nechtělo. Těšilo mě to.
Na svatební noc jsme měli jako překvapení zamluvený pokoj v hotelu, který je součástí restaurace. Pokoj byl krásně a romanticky vyzdobený. Tam to na mě nějak dolehlo, to už jsem byla totálně emočně vyčerpaná. Asi dvě hodiny jsme si o tom povídali, hráli si s prstýnky a užívali si, že jsme svoji.
Mé mladší já by mi tohle nikdy neuvěřilo, že se bude dít. Že budu vdaná, budu mít tak skvělého manžela a budu mít kolem sebe takové lidi. Mám pocit, že žiji v pohádce nebo ve snu. Jestli ano, nechci se probudit. Chci snít dál.
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji.