Život je šlehané hruškové pyré

Originální název: Život je šlehané hruškové pyré
Český název: Život je šlehané hruškové pyré
Žánr: literatura česká – novela
Autor: Martina Mia Svobodová
Nakladatelství: Fragment, 2021
Počet stran: 160

Stručný obsah knihy:
Kábus shlíží ze skály na své město a chce skočit dolů. Před jejím záměrem ji zastaví Vísouví a Tempertýna – tajemné bytosti, které jí nabídnou doprovod k poslednímu soudu. Společně pak procházejí městem a objevují jak jeho zákoutí, tak zákoutí Kábusiny mysli. Zažívají bizarní setkání, proplétají se hlouběji neznámými ulicemi a vzpomínkami. Jejich cesta je zároveň cestou životem, během níž se učí pochopit svět a jeho smysl. Co bude na jejím konci?

Můj názor:
Potkat tuto knihu byl pro mě osud. Nevím, jak jinak si to vysvětlit. Na knihu mě upozornila kolegyně v práci, ale hned jsem knihu zavrhla z důvodu autorky. Českým autorům se snažím vyhýbat, neboť s nimi nemám kladné zkušenosti. Ale neustále mi kniha křížila cestu. Poté, co mi spadla, jsem si všimla, že je na obálce žirafa. Ty mám ráda. Řekla jsem si, že to by mohlo být dobré znamení a přečetla jsem si anotaci. Docela mě zaujala, a tak jsem se rozhodla knize dát šanci.

Kábus, naše hlavní hrdinka, stojí na skále rozhodnutá skoncovat se svojí cestou na tomto světě, ale najednou se tam objeví bytost plná elánu jménem Vísouví. Vezme Kábus dolů do městě, kde potkají druhou bytost jménem Tempertýna a tím začíná jejich společná pouť k poslednímu soudu. Aby jim Kábus neutekla, pohrají si s její mysli a díky tomu prožívá znovu dětství, vrací se do smutné minulosti svého života a postupně dospívá, má spoustu otázek a spoustu věcí začíná chápat jinak. Tato cesta hlavní hrdince pěkně zamotá hlavu, ale pomůže jí najít odpovědi stejně tak jako čtenáři. Čtenář se dozví význam názvu knihy a také žirafy na obálce.

Kniha se mi četla velmi dobře a na to, jak je útlá, je dějově bohatá. Četla jsem ji pomalu nejen z důvodu přemýšlení o svém vlastím životě, ale také protože jsem se bála konce. Nebyla jsem připravena se s nimi rozloučit. Tato kniha si zaslouží vaši šanci.

Úryvek:
„Dlažební kostky to mají snadné. Za ně to určuje stavitel. S živými bytostmi je to složitější. Ty si musí svůj poměr najít samy.“
„Ale jak?“
„To podle toho, jestli se chtějí stát dlažební kostkou, nebo výstavním exponátem.“
To Kábus zaujalo: „Proč by někdo chtěl být obyčejnou kostkou, když může být výstavním exponátem?“
„Protože nebýt kostkou chce odvahu.“

str. 65, Na cestu