Přej mi domov

Originální název: Wish Me Home
Český název: Přej mi domov
Žánr: literatura světová – román
Autor: Kay Bratt
Nakladatelství: Ikar, 2019
Počet stran: 272

Stručný obsah knihy:
Hladový a toulavý pes. Tak to je poslední věc, kterou Kara Butterová potřebuje – starat se o další hladový krk. Stojí sama u silnice uprostřed státu Georgia, batoh na zádech a pár dolarů v kapse. Vydala se na cestu bez cíle a vlastně ani neví, co hledá. Prostě jenom jde. Ještě netuší, že ve skutečnosti hledá samu sebe a ten chlupatý a zanedbaný tulák u jejích nohou se brzy stane jejím nejlepším a nejvěrnějším přítelem. Kara se rozhodla, že opustí svůj dosavadní život, který není právě růžový. Putování z jedné pěstounské péče do druhé spolu s jejím dvojčetem Hanou, protloukání se životem z jednoho podřadného zaměstnání do dalšího a bezútěšné vyhlídky do budoucna – to rozhodně nevypadalo na život v bavlnce. Systém ji naučil, že nemá důvěřovat cizím lidem a že se musí postarat především sama o sebe. Její cesta se však odvíjí velmi podobně jako její život – zcela neočekávaně.

Můj názor:
Jak se letos snažím číst více knih ze své knihovny, sáhla jsem po tomto titulu, který už několik let je součástí mé sbírky. Neměla jsem velká očekávání, díky čemuž jsem byla místy mile překvapena. Jedná se o citlivý příběh dvou zlomených duší, které nejen hledají cestu k sobě, ale také se snaží opět důvěřovat ostatním. Postupně se nám hlavní hrdinka odkrývá a dovolí nám nahlédnout do těžkého dětství, poznáváme její dvojče Hanu a jejich vzájemný vztah. V knize je i jemně naťuknuté téma plodnost. A jelikož se jedná o román, je zde milostná linka. Místy mi přišla trošku přitažená za vlasy, ale nakonec to celé rozbil konec. Jeden velký šťastný konec, který mi vůbec nesedl.

Dle mého názoru se jedná o průměrový román, ze kterého si člověk za měsíc nebude nic moc pamatovat. Je to velká škoda, kniha vypadala slibně a líbilo se mi okouzlení Kary, hlavní hrdinky, životem Ernesta Hemingway.

Úryvek:
Kara ohromeně strnula, když uslyšela to jméno. Prostřední jméno Hany bylo také Marie. A Hemingwayova matka se rovněž jmenovala Marie. Zvláštní náhoda, jež přiživovala její přesvědčení, že ji s Hemingwayem poutá něco zvláštního. Ava Marie a Hana Marie – znělo to tak podobně, až ji zamrazilo.

Str. 150, sedmnáctá kapitola