Kousek mého života 2.1

Stále je to nové, ale na rozdíl od října loňského roku, jsem již připravena se s vámi o tuto informaci podělit. Cesta to byla trnitá, plná překážek a bolestivá, ale její konec se stal novým začátkem.

Mé mladší já dříve věřilo, že zůstane samo a bude žít jako psí či kočičí máma. Kvůli šikaně si nikdy nemyslelo, že by to mohlo někam dotáhnout, stát se někým víc. Vůbec netušilo, jaká skvělá budoucnost jej čeká. Zpětně jsem mu nesmírně vděčná, že všechny ty rány ustálo a vydrželo pro lepší zítřky, které začaly na vysoké škole. Pak už to bylo lepší.

V roce 2020 jsme si s partnerem řekli své ano. Už to mi přišlo těžko uvěřitelné, ale opravdu se to stalo a letos to budou už tři roky, co jsme svoji… ten čas opravdu letí a věřím, že teď to budeme pociťovat ještě více. Začátkem dubna se z nás totiž stali rodiče. Těhotenství nebylo vůbec jednoduché, dva trimestry jsem prozvracela, proto nebyla moc nálada na žádné činnosti a já měla strach se radovat, abych něco nezakřikla, něco se nepokazilo. Na začátku jsem hned nastoupila na neschopenku a zůstala na ní až do mateřské dovolené. Třetí trimestr už byl lepší, ale s probíhající rekonstrukcí našeho obydlí to bylo náročnější zase jinak. Naštěstí se vše stihlo, nevolnosti ani virózy miminko neohrozily, a tak se nám po termínu začátkem dubna přirozenou cestou narodil zdravý chlapeček, který už teď náš život obohatil a naprosto si nás omotal kolem svých prstíků.

Ještě se s vámi podělím o jednu zajímavost. S manželem jsme měli vybrané datum, ve kterém jsme si přáli, aby se malý narodil a ono to opravdu vyšlo. Na poslední kontrole v porodnici, kterou jsme před porodem stihli, nám porodní asistentka poradila, abych si to urovnala v hlavě, rozloučila se s bříškem a řekla si, že jsem připravená malého držet již v náručí. Udělala jsem si den před naším vysněným termínem poslední fotku bříška, hladila a mluvila na něj, doladila poslední věci a řekla, že jsme připraveni. Také jsem vyzkoušela doporučený nápoj teplý hruškový džus s kořením a v noci to vše začalo. Nejdříve jsem si myslela, že jsou to jen poslíčci, že to přece nemůže fungovat… ale ono ne 🙂 Opravdu věřím tomu, že to vyšlo díky tomu, že jsem se hlavně psychicky připravila a věřila si.