Nechci to. Nechci s tím zase začínat, ale volá mě to. Ne, přímo to na mě křičí. Chce mi to pomoci. Slibuje úlevu od té bolesti a tlaku okolí. Nutí mě vzpomínat a já vím, že má pravdu. Když tekla krev, měla jsem pocit, že opravdu ta trýznivá bolest odchází a nahrazuje ji jiná bolest. Ta nebyla tak krutá, byla snesitelnější a dokonce jsem ji vítala. Podívám se na své ruce a pohladím ten kouzelný bod na jedné z nich. To je to místo, cítím pod prstem pozůstatky posledního činu. Snažím se bojovat, ale je toho tolik… už nemůžu. Říznu.
Mám úplně husí kůži! Dokážeš to tak barvitě vylíčit! Měla bys někdy napsat povídky:)
Já to dělám od dvanácti let, znám to moc dobře, je to dokonale popsané.
Tvoje drabble vždy ve mně dokáží vyvolat emoce. Mám z toho husí kůži.
Uf. Úplně mě to bolí číst. Sama jsem si něčím takovým prošla, ale asi ne ve větší míře. Na předloktí mám tak čtyři jizvy, z toho jednu větší. Období, kterým jsem si procházela nebylo jednoduché a chtěla jsem to asi vyzkoušet. Nakonec jsem si uvědomila, že mi ta bolest nijak nepomáhá, nic mi nedává, možná tak bere zdravou kůži. Bylo poprvé a naposled, kdy jsem něco takového udělala. Nevím, zda píšeš o opravdových pocitech, které teď prožíváš, nebo je to prostě jen ,,fantazie“ – doufám, že to druhé. A pokud to první, tak mě to mrzí. Existují jiná řešení, jak řešit a vypořádat se s bolestí. Moc ráda bych pomohla. Ať je lépe.
Dokážeš to skvěle vylíčit.
Pár řádků a člověk má husí kůži….