O víkendu jsem oba dva dny řídila. V sobotu cesta byla kratší a rozkouskovaná. Přišlo mi, že jsem to zvládla lépe než v neděli. Nedělní jízda na mě byla moc. Jedno auto na mě zatroubilo, ale nevím proč… jelo za mnou v obci, já jela nad čtyřicet, tak jestli mu to přišlo málo a chtěl, abych jela padesát a více. No a pak na mě zatroubilo druhé auto, kterému jsem vjela do pruhy… naštěstí se nic nestalo, ale dost mě to rozhodilo. Mým hlavním problémem s řízením je, že nedokáži odhadnout kdy začít točit volantem a jak moc. A pak se stává tohle… po té jízdě mám opravdu strach znovu za volant sednout. Nechci ublížit.
13. listopadu 2023 – Zmínila jsem se instruktorovi, že jsem řídila o víkendu. Pochválil mě, že se nebojím, a že je třeba trénovat a sbírat zkušenosti, jinak to dopadne řidičákem v šuplíku… ale po nedělní zkušenosti ten strach mám ještě větší.
Dnes jsme jeli novou trasou. Značky, rychlost to vše zvládám. Občas si nejsem jistá, zda bych stihla vyjet z křižovatky nebo na kruhový objezd, a tak čekám, což je prý zdržování provozu a mám to střihnout. Podle mě je ale lepší počkat, když si nejsem jistá. Neohrozím tím sebe ani toho řidiče, co právě jede. A jak jsem říkala, opět se ukázal můj problém se zatáčením, kdy jsem opět najela do protisměru a do řízení mi musel zasáhnout instruktor a pořádně tím volantem zatočit. Bohužel tohle jinak než praxí nenatrénuji, ale je to vážně nebezpečné.
Povedla se nám zajímavá situace. Dávala jsem přednost při vjezdu pod mostem. Bylo to označené značkou, v zrcadle nic vidět nebylo, instruktor říkal, ať jedu… vjela jsem tam a proti nám auto, co mělo přednost. Nechal nás vycouvat. Viděl autoškolu, nezkušený řidič, tak jedu. Další řidič nás nechal projet. Instruktor říkal, že jsem se pomalu rozjela, ale že jsem žádnou chybu neudělala. Neporušila předpisy nic, že tohle se prostě stává a víte co? Já si úplně vybavila svého tatínka, jak by udělal to stejné a ještě nadával na tu autoškolu. Možná proto o mých kondičních jízdách a návratu za volant ještě neví. Nejsem ještě připravena jim o tom říkat a poslouchat různé řeči a posměch.
Další jízdu mám za 14 dní. Uvidíme, zda sednu za volant i mimo autoškolu.
Na jednu stranu je lepší mít ze začátku nějaký ten respekt, z toho že jsi na silnici, na druhou stranu se nesmíš bát, abys zbytečně nedělala chyby, ale chápu že ten poměr je těžké vychytat… Ale neboj, na všechno si zvykneš
Tak paráda, že trénuješ. Chce to jezdit a jezdit, vše se pak zlepší a hlavně všechno v klidu 🙂
Já se bojím, že na tom budu dost podobně. Ale neboj, to určitě vyjezdíš. Žádný učený z nebe nespadl 🙂
WantBeFitM
Ono asi nejhorší na návratu za volant hned po vlastních obavách jsou právě ty komentáře rodiny, kamarádů a blízkých… když takto hodnotí řidiče autoškoly, nebo někoho se Z na autě (nebo ještě řeknou, že za volantem je ženská), mám chuť jim něco od plic říct. Nedivím se, že to tajíš. Já mám osobně největší strach právě z toho, že svou jízdou v autě zklamu své spolucestující, natož aby měli pocit, že se mnou v autě nejsou v bezpečí… takže tě naprosto chápu.
Makáš na sobě, na svých řidičských dovednostech, fandím ti a věřím, že ačkoli strach tam stále je, zlepšuješ se 🙂 😀 A sebedůvěra se v pravý čas dostaví 😀
Přesně jak říkáš, je potřeba to trénovat. Nejbezpečnější to je na autoškole, kdy má instruktor pedály a je připravený kdykoliv zareagovat.