Potřebovala to. Potřebovala se potrestat a vyplavit ze svého těla bolest. Neviděla jinou cestu, než se vrátit k sebepoškozování. Seděla, hleděla na ruce a vzpomínala, jakou úlevu díky tomu cítila. Chtěla to zažít znovu. Hladila se po jizvičce a dumala nad tím, zda to má udělat tam anebo si vybrat jiné místo. Nepoškozené, čisté místo. Čím více o tom ale přemýšlela, nůž v rukou ztěžkl. Docházelo jí, že se znovu touto cestou vydat nechce. Skrývat, vysvětlovat, lhát. Už znovu ne. Odložila nůž. Zhluboka se nadechla. Tentokrát to bude jinak. Útěchu najde jinde, ne ve vlastní bolesti, ale v objetí. Vyhrála.
Jestli tě něco takového někdy trápilo, tak mě to moc mrzí a jsem moc ráda, že teď už své problémy řešíš jinak <3 Pokud je to jen text, tak mě teda z něj až mrazí.
WantBeFitM
Mám mráz na zádech a jsem ráda, že si hrdinka vybrala jinou, lepší cestu. Doufám, že tě tohle nikdy nepotkalo :(!
Brr, úplně mě mrazí. Jak jsem říkala, tohle je bolestivé téma a doufám, že objetí už navždy vyhraje nad sebepožkozováním 🙂
Ano, čím víc člověk zažije takových malých vítězství, tím větší je pravděpodobnost, že se vymaní z vlivu něčeho z minulosti.
nevím, jak to máš ty, ale přiznám se, že tento text je mi bohužel hodně blízký… každopádně jsi to napsala skvěle ♥