Deník maminky – psychická únava

Nikdy mi nedošlo, jak se mámy mohou cítit osamoceně i odstrčeně, dokud jsem se sama nestala maminkou.

Nemám kolem sebe moc přátel a ty, které ano, jsou kromě jedné kamarádky (s tou se vídáme více) bezdětní. Přijde mi, že má ostatní přátelství postupně uvadají. Dokud jsem chodila do práce, vídali jsme se mnohem častěji… přijde mi to jako paradox, protože teď jsem doma s malým a volna mám přece jen více. Ale mám pocit, že je to právě tím… že mám syna. Na srazy ho samozřejmě beru s sebou a nemůžeme úplně všude a všechno, jak jsme byli zvyklí, ale život je změna.

Když s kočárkem jdu nakoupit, často jsem v hledáčku prodavaček anebo dokonce ostrahy v obchodě. Nestává se mi to v potravinách, ale pokud jdeme třeba kouknout na oblečení. Vůbec se necítím příjemně a návštěvu se snažím urychlit. Naopak když mám malého v nosítku, tak si člověk zase vyslechne spoustu komentářů k tomu. Akorát pak mám pocit, že vše co dělám, je špatně a bohužel poslední dobou tento pocit mám i z komentářů rodiny.

Jsem z toho všeho neskutečně psychicky unavená. Nemám v sebe důvěru a obávám se, že syna vedu špatně. Obávám se, že za chvilku bude mým jediným společníkem a jediným, který bude chtít se mnou něco podniknout… a to ho taky určitě jednou přejde a já zůstanu sama. Snažila jsem se přátelství udržet, ale když mají neustále výmluvy, proč vás nevidět, nepotkat se s vámi, přestane vás to bavit. Nejhorší je, když pak vidíte fotky na sociálních sítí, a dotyčný se tím usvědčil ze lži k vám.

4 odpovědi na “Deník maminky – psychická únava”

  1. Tak to je strašný s těma obchody, nesnáším když mě někdo hlídá a to nemám kočár. Je naprd, když žena čerstvá mamina nemá k sobě kámošku s miminem. Zkus třeba vzít malého do knihovny, třeba se tam s někým seznámíš. K nám do knihovny chodí hodně maminek s malýma dětma a pak začnou chodit společně 🙂

  2. No jo, jak jde život dopředu, občas prostě stará přátelství vyšumí. Ať už z jedné nebo druhé strany. Těžko říct, čím to je. Snad tím, že se člověku mění i koníčky a priority. Někdy je to smutné. A někdy to je zase výzva k tomu najít si nové přátele z okruhu tvých zájmů.

  3. Moc mě mrzí, že jsou na tebe takoví :(… Věřím, že syna vedeš jak nejlíp dovedeš. Každý občas dělá chyby, ale to je naprosto normální. Kdyby sis chtěla popovídat, napiš 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.