Deník maminky – narozeniny

Stále tomu nemohu uvěřit a pro mě to opravdu uteklo rychle. Syn na začátku dubna oslavil první rok. Už má rok a za ten rok je vidět jeho velký posun. Stává se z něj skvělý parťák a to nejen na cestování. Dovolenou v Jizerských horách zvládl opět úžasně, i když teď více vnímal než loni na podzim. Bála jsem se cesty tam a zpět, nocí, večeří, ale vše jsme zvládli.

Na podzim máme zamluvenou další dovolenou a tentokrát do Jeseníků. Dostali jsme totiž poukaz na Vánoce do konkrétního hotelu, tak jsem nám pobyt zamluvila na září. Podle fotek hotel vypadá skvěle, má velký hrací koutek, hřiště a je to tam přizpůsobeno dětem, tak doufám, že si to malý užije a my také. Ale to jsem odběhla od oslavy jednoho roku. Syn totiž měl oslavy dvě. Jednu zažil v Jizerských horách, protože jsme tam byli přesně v den jeho narození a čekalo nás překvapení. Malý dostal dort a ne ledajaký. Dostal dort se Šmoulíky, které já zbožňuji, ale byla to náhoda. Chtěli, aby měl do modra dort a jiné modré bytůstky je nenapadly. Byla to senzační náhoda. Kromě dortu dostal i dárky. Ono je to tím, že tam jezdí moji rodiče už několik let, my tam s manželem začali také jezdit pravidelně a řekla bych, že majitelé jsou prostě už naši známí. Oslava byla krásným překvapením a nečekala jsem to. Byla jsem dojatá a šťastná. V tu chvíli jsem se necítila vůbec odstrčeně jako jsem psala předtím.

Druhou oslavu měl malý už doma pro babičky, dědy, tety a strejdy… měla jsem z toho obavy. Bála jsem se, jestli se bude výzdoba líbit, zda dort bude chutnat. Ale hlavně jak to bude malý zvládat. Jestli toho na něj nebude moc, jak dobře bude vyspaný. Nakonec to vše ale dopadlo skvěle. Malý je společenský a veselý chlapík, takže mu tolik lidí vůbec nevadilo. Akorát focení s dortem muselo být s petlahví (jedna z nejlepších hraček ever). Vytvořili jsme mu ale krásné vzpomínky, a když jsem na jednu stranu ráda, že to máme za sebou, na druhou stranu jsem si to moc užila i já.

Takže syn svůj rok oslavil hned dvakrát. Dvě oslavy, dva dorty a hromada dárečků. Díky tomu jsem si uvědomila, že kolem sebe máme spoustu skvělých lidí, i když někteří jsou od nás opravdu daleko. A vím, že se budu určitě zase ne jednou cítit sama, ale pokusím se neupadnout do úplného zoufalství.