Originální název: The Housemaid
Český název: Pomocnice
Díl: 1.
Žánr: literatura světová – thriller
Autor: Freida McFadden
Nakladatelství: Kalibr, 2023
Počet stran: 304
Stručný obsah knihy:
Práce u Winchesterových je moje poslední šance začít s čistým štítem. Jenže se ukáže, že jejich tajemství jsou mnohem nebezpečnější než ta moje… Každý den uklízím jejich krásný dům, vyzvedávám jejich dceru ze školy a vařím pro celou rodinu. Sama pak jím ve svém pokojíku v podkroví. Snažím se nevnímat, jak Nina dělá nepořádek, jen aby se mohla dívat, jak ho uklízím. Jak o vlastní dceři vypráví podivné lži. A jak se její manžel Andrew zdá být den ode dne ztrápenější. Ale když se dívám do jeho krásných očí, je těžké si nepředstavovat, jaké by to bylo žít Ninin život. Winchesterovi nevědí, kdo doopravdy jsem. Nevědí, čeho jsem schopná…
Můj názor:
Když jsem si vybrala, že si přečtu tento psychologický thriller, netušila jsem, co si tím způsobím. Tato americká autorka se dostala na můj seznam hlídaných autorů. Co to znamená? Pokud jí vyjde něco nového, potřebuji, musím si to též přečíst. Tohle bylo tak skvělé napínavé čtení, díky čemuž jsem autorce propadla.
Millie žije v autě a potřebuje si nutně najít práci, a když se jí naskytne příležitost pracovat jako pomocnice pro bohatou rodinu a k tomu dostanu svůj pokoj, bere všemi deseti. Bohužel to ale nebude tak dokonalé, jak se zdá. Paní domu Nina dělá naschvály, dochází k různým nedorozuměním a do toho jedna drzá a rozmazlená mladá slečna, která není o nic lepší. Naopak pan domu Andrew je tak chápavý a snaží se být milý a házet na svou rodinu lepší světlo. A k tomu všemu ještě jeden pohledný zahradník. Vše postupně graduje, situace s paní domu se vyostřují. Něco tu nehraje, něco je špatně.
Do děje jsem se tak zamotala, že jsem věděla, že se něco děje, ale co? Co bylo špatně? Nedokázala jsem odhalit padoucha a vyústění bylo pro mě opravdu překvapující. Výtečně napsaný psychologický thriller, která je mou první knihou od autorky, ale rozhodně ne poslední.
Úryvek:
„Fajn. Ale pokud ty peníze nedostaneme zpátky, očekávám, že to zaplatíte vy. Jasné?“
Beze slova přikývnu a odběhnu do kuchyně, aby mě neviděla brečet.
Str. 147, dvacátá druhá kapitola