Archiv rubriky: Challenges

Na filmu mě mrzelo, že vynechali scénu, kde se objevil sám autor knihy John Green. Ale i tak film byl skvělý! Trochu mě mrzelo, že tam nebyl takový pohřeb jako v knize a nehrála tam ta hudba, která je zmíněná v knize. To mě také mrzelo, ale jinak mě film překvapil. Obsazení bylo skvělé. Herci se náramně hodili do svých rolí. A krásně zachytili scény, které jsou v knize. Opravdu paráda!

Líbilo se mi, jaké karikatury jsem našla. Někteří lidé umí opravdu parádní věci, takže to se mi líbilo nebo také jsem našla moc pěkné kreslené obrázky, ale to jste mohli vidět 5. června, kdy jsem udělala den s články na téma Hvězdy nám nepřály.

Myslím, že to bylo tím, jak jí řekl, že pojedou spolu do Amsterdamu. Splnil jí vlastně sen. Takže si myslím, že tam byl největší zvrat, protože tam se všechno stalo.

Ano, protože nevím, jak jinak by to mělo skončit. Myslím si, že je to správné, a také, že autor věděl, co dělá.

Když jsem knihu dočetla, ptala jsem se Proč? Ale popravdě teď, když se mi to rozleželo nebo jak to správně nazvat, bych nic neměnila. Kniha je skvělá, jaká je. Myslím si, že pak by to nebylo ono. Kdyby jeden z nich neumřel, jak by kniha končila? Přece je to o rakovině a na tu se umírá. Ta kniha by neměla pak své kouzlo, takže bych opravdu nic neměnila.

Já jsem plakal skoro pořád. Možná, když to sečtu tak tři čtvrtě možná půlku knihy, jsem probrečela. Nejvíce jsem brečela, když jeden z nich oznámil, že se nemoc vrátila, když měli „nácvik“ na smuteční řeč, a když byl pohřeb. To jsem opravdu moc brečela, že jsem ani neviděla na písmenka a myslím si, že tak to má být. Že čtenář knihu má prožívat, žít s hrdiny. Je to správné.

Rozhodně večeře v Amsterdamu. Oni se napijí šampaňského a ten číšník jim říká, že jsou to hvězdy. To se mi moc líbilo. Také pak noční procházka. Prostě romantický večer v Amsterdamu, který je možná snem nejedné slečny.

Líbí si mi to, co je na obálce knihy. „Bez bolesti by člověk nepoznal radost.“ Myslím, že je to výstižné a pravdivé. Stejně si myslím, že kniha má spoustu jiných krásných citátů, ale mě nejvíce oslovil tento a ani nevím, proč.

Docela těžké říct. Líbilo se mi tam více scén, ale nejoblíbenější je asi ta, jak stojí spolu před budovou, kde bývá podpůrná skupina. On se jí ptá, jak se jmenuje a ona řekne Hazel, ale on chce vědět celé jméno. Tahle scéna se mi líbila. Spřátelili se, a pak přijela její matka a ona odjela s ním k němu domů, aby byli spolu. Prostě dala šanci jejich přátelství.

Představovala jsem si ho jako drobného kluka, co je takový také utrápený. Možná i takový pohublý, ale ne. Oba byli smíření se svou nemocí. Po té jsem si ho představovala, že nosí trička se Zombie, ale jsem ráda, že jsem se mýlila.