Když jsem tě spatřila poprvé, myslela jsem, že sním. Tvé oči jsou dveře do tvé duše a já viděla bolest, kterou v sobě máš, ale viděla jsem i lásku, kterou tam máš zapsanou. Nevím, pro koho ji tam máš, ale budu doufat, že je pro mě.
—
Když zavřu oči, vidím tvé kučeravé vlasy a nejraději bych si omotala jeden tvůj pramínek kolem prstu a zatahala tě. Spatřila bych tvůj úsměv a viděla ty roztomilé ďolíčky, které se ti vždy udělají, když se usmíváš či směješ. A když se směješ dlouho, zčervenají ti tváře. Vypadá to, jako by ses styděl, ale vím, že tomu tak není. Víš, co mi tvé tváře připomínají? Připomínají mi barvu červánků, při tom nejkrásnějším západě slunce.
—
Pamatuji si, jak jsi mě poprvé oslovil, a mě poskočilo srdce. Už v tu chvíli jsem si všimla tvých pih kolem nosu, ale jsou vidět jen a pouze, když se opálíš v obličeji. Řekla bych, že je to kouzelné, protože jsi díky tomu záhadnější a já se už tolikrát chtěla zeptat, jestli sis je někdy počítal.
—
Ráda bych tě pohladila po tvých plných rtech, ráda bych se jich dotkla svým rtem a přejela po nich jazykem, abych zjistila, po čem chutnají. Vsadím si, že chutnají po vanilce, nebo spíše po karamelu, protože jsi sladký jako karamel.
—
Přála bych si tě opět potkat, abych ti mohla pohlédnout do očí a zjistit, jestli tvá duše netrpí. Přála bych si pohlédnout do tvých očí a uvidět tam tvůj svět.
—
Ta, která žije ve světě knih
—
—
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))
Zvedla jsem hlavu a podívala se na noční oblohu. Zrovna padala hvězda. Mohla jsem si něco přát, ale nevěděla jsem co. Otočila jsem hlavu a podívala se s úsměvem na muže, který ležel vedle mě na dece. Usmál se a políbil mě. Polibek jsem mu oplatila a přitulila se k němu více. Spravil druhou deku, kterou jsme byli oba přikryti. Přece jen už byl podzim a bylo v noci chladněji, ale oba se rádi díváme na noční oblohu, a tak jsme neodolali. I když spadlo dalších pár hvězd, nepřála jsem si nic. Měla jsem vše, co mi ke štěstí stačilo.
Nechtěla ztratit svoji kamarádku, a tak raději potlačila záporné emoce a jen se usmála. Kamarádka pro ni byla cenná a nechtěla ji ztratit kvůli nějaké blbosti. Vzala si sluchátka a pustila do nich hudbu. Chtěla se odreagovat, chtěla zapomenout… chtěla vrátit čas, chtěla žít jinak. Avšak musela zatnout zuby, a jít dál. Uzavřela se před okolním světem. Jediná věc, které se začala svěřovat, byl její dětský deníček, který si psala jako malá holka. On měl pochopení, on nechal do sebe čmárat a snášel všechny její emoce. Jemu se nemusela omlouvat. Nemusela mu nic vysvětlovat, jen napsala, co cítí… byla volná.
Neměla ráda, když měla být středem pozornosti, ale nyní jí to nevadilo. Nyní si to užívala. Stála u stolu a sledovala řadu lidí, kteří jí chtěli potřást s rukou. Chtěli jí popřát k narozeninám. Zase je o rok starší a možná i rozumnější, ale necítila se tak. Všem za přání děkovala, děkovala i za dary, které jí dělaly radost. Cítila se milovaná a šťastná. Lidé jí přáli všechno nejlepší do budoucnosti a ona věděla, že svítá na lepší časy. Věděla, že se jí začalo dařit, a tak se mohla v klidu usmívat a užívat si chvíle s rodinou a přáteli.
Přišla z práce naprosto unavená. Napustila si horkou vanu s pěnou. Pustila si hudbu a vlezla do vany. Chvilku se oplachovala teplou vodou, ale po té si učísla vlasy dozadu a potopila se. Z vody jí čouhal pouze obličej. Zavřela oči a zhluboka dýchala. Snažila se relaxovat a nabrat sílu na další den. Potřebovala to jako sůl. Chvilku se nechala unášet ve svých myšlenkách. Představovala si, že leží na pláži, svítí sluníčko a užívá si dovolenou. Netrápí ji žádné starosti. Po chvilce se vrátila do reality. Povzdechnula si. Ještě zůstala však chvilku potopená. Dívala se do stropu, usmívala a přemýšlela.
Slunce venku krásně zářilo. Bylo již teplo. Vzala si telefon se sluchátky a vydala se na zahradu. Vylezla na hromadu dříví. Do uší dala sluchátka, aby existovala jen ona. Položila se a sledovala oblohu, která byla bez mráčků. Zhluboka se nadechovala, aby vsála čerstvý vzduch do svých plic. Díky hudbě opravdu existovala jen ona. Mohla přemýšlet o tom, co se svým životem. Mohla dumat nad tím, proč je stále single. Mohla přemýšlet nad tím, co dělá špatně, že má tak málo přátel. Mohla přemýšlet, jak nudný má život. Mohla přemýšlet o tom, co s ním udělá, aby vše bylo lepší.