Dnešní den měl být významný, ale vypadala to, že se tak nestane. Vstal z postele, šel do kuchyně, kde už jeho přítelkyně dělala snídani jako každý den.
„Dobré ráno,“ popřál jí, když vešel.
„Ahoj lásko, tobě také dobré ráno,“ usmála se, „jak ses vyspal?“
„Dobře,“ rozhlédl se. Hledal nějaký dárek, nebo čekal alespoň, že mu popřeje. Vypadalo to, že zapomněla, že je zase o rok starší.
„To je dobře,“ usmála se a položila před něj obložený talíř s pečivem. Nalila mu džus, „nevzal bys dneska děti na hřiště?“
Napil se, „ano, rád. Půjdeš s námi?“
„Ne, volala mi Andrea,“ sedla si naproti němu, „prý by si potřebovala promluvit. Myslím, že se zase pohádala s Alešem.“
„Zase? Vždyť nedávno jsi tam byla a usmiřovala je.“
„Já vím no… tak jsem slíbila, že se stavím. Nevadí?“
„Ne, to je v pořádku, dobrou chuť,“ pustil se do snídaně.
„Dobrou,“ usmála se. Začala také jíst.
