Archiv rubriky: Rodinné tajemství

„Benjamine, máme vás,“ usmál se Booth.
„Radím vám nic neříkat,“ řekl mu právník. Tentokrát se Benjamin řídil jeho radou a mlčel.

„Našli jsme otisk na zbrani, kterou jste omráčil Ethana, po té jste ho upálil a pověsil k jeho rodině. Musel jste mít silný žaludek na to. To já bych nevydržel se dívat, jak mi hoří kamarád, a pak ho ještě pověsit.“

Benjamin na něj jen mlčky koukal.

„Máte rád oheň?“ zeptala se Temperance.

Mlčel.

Booth nechal předvolat Benjamina. Ten si přivedl právníka, jak slíbil a odmítl se s agentem bavit.

„Agente Boothe, tohle je můj právník a on vám odpoví na vaše dotěrné a nepravdivé otázky a domněnky.“

„Asi na otázku, kde je to tělo mi neodpoví. Ale vy ano, nemýlím se? Našli jsme Olivii a ona nám vše řekla. Lhal jste a vy víte, kde je to tělo.“

„Vy jste našli Olivii?“ podivil se Benjamin, „Kde je? Můžu ji vidět?“

„Ne, dokud mi neodpovíte na otázky.“

„Benjamine, nic neříkejte,“ radil mu právník, ale on ho neposlouchal.

Vystoupila z výtahu a šla k němu do kanceláře, „Jaké překvapení?“

Koukl na ni od počítače, „Čeká ve výslechové místnosti,“ vstal a šel za ni.

„Tys ji našel? Olivia je naživu?“

„Našel,“ přikývl, „Tak pojď,“ usmál se a šli spolu do výslechové místnosti. Vešli společně, „Dobrý den, jsem zvláštní agent Booth a tohle je doktorka Brennanová.“

Vrátili se na místo činu. Hodgins vytáhl přístroj a zkoumal půdu. Temperance se šla podívat do skladiště. Booth nevěřil, že něco najdou, ale i tak obešel skladiště a díval se. Za skladištěm bylo křoví. Booth si všiml ušlapané půdy. Nakoukl do křoví, „Potřebuji sáček na důkazy!“

Hodgins doběhl za ním, „Mám sáček.“

„Vezmi to,“ kývl směrem k nově nalezenému důkazu.

„Nejspíše jsi našel vražednou zbraň,“ vzal důkaz a dal jej do sáčku.

„Možná nás to posune,“ usmál se Booth.

Pak oba obešli skladiště a porozhlédli se. Už na nic nenarazili. Temperance již nic také nenašla. Po tělu ani památky. Booth je odvezl do institutu a sám jel do kanceláře.

V kanceláři si Booth našel informace o tom požáru, také si vyhledal Olivii i Ethana, ale také se podíval na Benjamina. Povedlo se mu zjistit pár nových a hlavně zajímavých věcí. Bylo třeba je prokonzultovat s Temperance. Zavolal jí, „Máš chvilku čas? Dáme si oběd? Dobře, tak za půl hodiny tam,“ usmál se a položil to. Domluvili se rychle.

Hodgins se rozhlížel po pokoji. Booth mezitím vedl rozhovor s Temperance, „Ale to není náhodná zbraň, nemyslíš?“

Benjamin hledal dopisy. Vytáhl je ze zásuvky a držel je.

„Dobře, díky. Sice to asi moc nepomůže ani to nic moc neříká, ale co už. Díky, zatím,“ položil to. Podíval se na Benjamina, „To jsou ty dopisy?“

„Ano,“ podal mu je, „Všechny, co dostal.“

„Četl jste je?“

„Jen ten první. Ethan mi je už potom neukazoval, tak jsem je schoval. Ani nevím, proč.“

Dorazili k farmě. Vystoupili. Rozhlédli si, „Dávej si pozor,“ upozornil Booth Hodginse, „Drž se u mě, pro jistotu.“

„Jsem už velký kluk.“

„Hodginsi, tohle není legrace. Ten pokladní říkal, že se tu zdržují tuláci. Mám za tebe odpovědnost, tak se drž u mě… kam jdeš? Něco jsem snad řekl,“ šel za ním.

„Je to tu opuštěné, Boothe. Nikdo tady nebyl roky.“

„To neznamená, že tu někdo nemůže být teď. Musíme být opatrní, slyšíš?“

„Jasně,“ řekl a už zase šel se podívat jinam. Pozoroval zeminu.

Booth se držel u něj a sledoval okolí. Něco se mu nepozdávalo, proto byl raději ve střehu. Uslyšel zašustění. Otočil se k poli. Kukuřice se zahýbala. „Někdo tu je,“ řekl tiše Booth.

Hodgins se otočil směrem, kterým se díval Booth. Oba čekali, co se bude dít.

Booth vyrazil zpět na místo činu i s Hodginsem, který se snažil najít torzo těla, ale po hodinovém pátrání to vzdali. Nenašli nic ani nějaké důkazy, které by je posunuly dále.

„Možná bychom se mohli jet podívat do města. Zkusit něco zjistit tam.“

„Budeme vyslýchat?“ usmál se Hodgins.

„Ne, jen přátelské povídání, ale ty klidně můžeš zůstat tady a hledat dál.“

„Boothe, tady nic není. Ani brouci tu nejsou, je tu mrtvo.“

„Dobře, tak půjdeme do města. Sbal si věci a vyrazíme.“

„Jasně,“ Hodgins pobral své vybavení. Dal ho do kufru a vyrazili do města zkusit zjistit něco víc.

„Vyřešil jsem případ,“ nakráčel do kanceláře Temperance.

„Co?“ zvedla hlavu od počítače, „Boothe,“ vstal, „Kdes byl?“

„Ve městě a díky tomu vyřešil případ. Všichni zemřeli přirozenou smrtí a je to rodina.“

„Ano, příbuzní mezi sebou jsou, to jsme zjistili už také.“

„A zemřeli přirozenou smrtí. Ve městě vyhořel jeden dům, všichni v něm byli až na jednoho muže, syna a on je nechal vystavit v tom skladišti. Celá rodina se nechává zpopelnit a on řekl, že cyklus byl proveden, a tak je nenechal zpopelnit a prostě je dal do toho skladiště, které jim patří.“

Camille zamávala a dodávka s těly odjela. Jack naložil i důkazy. Fotoaparát si nechal prozatím na krku, kdyby náhodou ještě našli nějakou stopu. Temperance stála venku a rozhlížela se, jestli nezahlédla Seeleyho.

„Jste si jistá doktorko, že Booth je tu někde venku?“ přerušila její pátrání Camille.

Otočila se na ni: „Ano, jeho auto tu stále stojí.“

„Ale všichni lidé od FBI už postupně odjíždějí, a my bychom měli také.“

„To jej tu chcete nechat?“ zeptal se překvapeně Jack.

„Zavolám mu,“ pousmála se Temperance a vytáhla z kapsy mobilní telefon.

„To asi těžko, nikdo tu nemá signál,“ poučila ji Camille.