Zoologická zahrada Brno

Ke konci měsíce srpna jsme s manželem navštívili zoologickou zahradu v Brně, ale tato návštěva byla jiná než naše předchozí. Konala se totiž akce Den adoptivních rodičů i s programem a díky tomu, že přispíváme, mohli jsme se této akce zúčastnit.

Už loni jsme se mohli této akce zúčastnit, ale bohužel mi vyšel pracovní víkend, ale letos se mi povedlo zařídit volnou sobotu, a tak jsme natěšeni vyrazili do zoologické zahrady.

Jako první jsme si z harmonogramu vybrali komentované krmení medvěda kamčatského, kdy nám animátorka vykládala různé zajímavosti nejen o tomto druhu, ale přímo o samici, kterou mají v zoo. Měli jsme i možnost sami hodit medvědici ovoce či zeleninu, což jsem využila velmi ráda a hodila jsem jí mrkvičku a jablíčko, které po rybích hlavách vypadalo jako nejvíce oblíbené.

Po krmení medvědice jsme se přesunuli jen kousek dál a nakrmili i druhou medvědici kamčatskou, kterou v zoo můžete vidět. Tato dáma má už svůj věk, ale pořád se těší dobrému zdraví a kondici. Pak byl v harmonogramu trochu čas a navíc jsme chtěli vidět, až komentované krmení ledního medvěda, tak jsme se odpojili a pomalu si šli projít spodní část zoo.

I když výběh lední medvědice Cory nevypadá pro návštěvníky lákavě, Coře se v něm daří a vychovala tam hned několik potomků, na což chce zoo navázat, protože je těžké odchovat ledního medvěda. Díky komentovanému krmení jsme se právě dozvěděli, že se snaží Coře najít partnera, aby pomohli rozšířit populaci tohoto druhu, když se jí tak v minulosti dařilo s předchozím partnerem, který již bohužel zemřel.

Po komentovaném krmení Cory bylo opět časové okno, a tak jsme se vydali projít si další část zoo, zašli si do VIP zóny, kde si dali něco dobrého k snědku a pití, a pak nás čekalo krmení velbloudů a po nich krmení psounů.

U komentovaného krmení velbloudů jsme se dozvěděli asi nejvíce nových informací o samotném druhu. Velbloud si ve svých hrbech nenosí vodu, ale tuk a vazivo, které ochabuje postupem času. Když velbloudovi hrb padá, znamená to, že už je to starší jedinec. A i když velbloud vypadá jako milé zvířátko, je velmi nebezpečný a může velmi snadno smrtelně zranit.

Od velbloudů dvouhrbých jsme se přesunuli na poslední komentované krmení programu a to k psounům. Nikdo neví, jak vznikl jejich název, protože se psem nemají nic společného. Animátorka nám říkala, že si je i hodně lidi pletou se surikatami. Je to možná tím, že si také vytváří nory, ale psoun je hlodavec, kdežto surikata patří mezi šelmy.

Po posledním krmení pak byly na programu ještě dvě setkání, kdy animátorka jen povídala různé zajímavosti. Jednalo se o setkání se žirafami, které jsme si nenechali ujít, a pak o lvech, které jsme už vynechali a zamířili domů.

O žirafách bych mohla poslouchat stále a udělalo mi velkou radost, když nám animátorka řekla, že opravili zázemí žiraf, udělali tam vyhlídku a díky tomu je možné od letošní zimy vidět žirafy, i když nebudou ve venkovním výběhu. A druhou radostí bylo, že se snaží domluvit samce jejich žirafím dámám, takže pokud se podaří, budou mít mláďátka a to tam budu snad každý měsíc 😀

Bylo úžasné vidět zoo zase z jiného úhlu, dozvědět se spoustu zajímavých informací a být toho součástí.