Ahojky, v menu jste si mohli všimnout, že jsem tu týden neměla být, do 12. 3. 2015. Nenapsala jsem vám žádný důvod ani zprávu o tom, co se děje. Bylo to narychlo. Nyní se vám chci přiznat, proč jsem to udělala a vlastně jsem to ani nevydržela. Tento týden byl takový ne příliš vydařený. Ne, nic se nestalo, nic jsem neprovedla, jen jsem se cítila pod psa, i když venku svítilo sluníčko, i když bylo hezky. Procházela jsem nějakou „krizí“, kterou provázala ne nálada na blogování. Možná to bylo tím, že v pondělí a v úterý nikdo na blogu nebyl. Já vím, že jej dělám pro zábavu a komentáře jsou třešinka na dortu, ale potěší, když u článku jsou. Rozhodla jsem se tedy, že si dám odpočinek na týden a nechám doběhnout challenge, aniž bych na blog jen klikla. Včera to bylo k nevydržení, ale dočetla jsem knížku, psala si s kamarádkami. Vydržela jsem to, ale dneska už to nešlo. Neřekla bych, že jsem na blogu závislá, protože když něco dělám, když nejsem doma, když mám nabytý program, tak prostě na blogu nejsem, ale dnes večer mám volno a já se i docela nudím.
Udělala jsem si dnes radost koupí tří nových záložek a mám zase náladu. „Krize“ je pryč a já se opět usmívám a mám se dobře. Vím, že jsem si slíbila, že to vydržím na týden, ale když dneska večer mám volno, a tak jsem chtěla být na blogu.
Ráda bych se vám všem omluvila, ale já tu pauzu potřebovala. I ten jeden den mi stačil, i když jsem měla původně v plánu, že doskládám puzzle, přečtu si další knížku, ale musím se přiznat, že mi blog chybí, a tak jsem tu… poražena vlastní zbraní.
