Dvacátého prvního srpna jsme přijeli z dovolené z Rakouska a doma nás čekalo velké překvapení. Nejdříve mi to nedocházelo, ale když jsem uviděla vodítko, došlo mi to… my máme pejska! Taťka si přál pejska a měl vybranou i rasu, ale mamka se snažila odolávat. Nakonec se naskytla nabídka, že pán v naší blízkosti má štěňátka té rasy, ale nezamlouval je… neboť mu spousta lidí to odřekla, takže kdo přijel, tak si štěňátko mohl vzít.
Mamka to nechala osudu, spíše na bratrovi, a odjeli jsme na dovolenou. Za týden jsme se vrátili a na uvítanou bratr nesl taťkovi obojek a vodítko… pak přinesl i pejska, a tak se náš život obrátil vzhůru nohama, neboť vše se točí kolem štěňátka, které má tři měsíce.
Rasa: rhodéský ridgeback
I když chodím na brigádu, s pejskem trávím dost času, a tak si na mne hodně zvykl. U této rasy je známé, že nedůvěřuje cizím lidem a člověk si ho musí získat. Dle mého názoru mně se to povedlo, a tak ho mám neustále pod nohama. Když přijdu z brigády, vítá mě a už se ode mne nehne. Hrajeme si spolu, chodíme na procházky, večer spolu ležíme v posteli, ale přes noc spí ve svém pelíšku.
Osobně bych si tuto rasu nevybrala, ale nemohu říci, že nejsem ráda, že máme pejska. Když jsme vyrůstali, měli jsme husky a bylo to krásné. Jsem ráda, že teď mohu opět zažít pěkný pocit 🙂
Ještě nevím, zda budu přidávat na blog fotky našeho nového člena rodiny, ale třeba občas napíšu nějaký článek, jak roste, jak se mu daří, pokud byste chtěli 😉