Deník autoškoly – dvanáctá jízda

10. 2. 2015 – Nemohu uvěřit, že už mě čekají jen dvě jízdy, a pak zkouška. Letí to rychle a já se vůbec necítím na to, že bych měla už dostat řidičský průkaz.

V testech je otázky, jak se zachováte, když před vámi pojede auto autoškoly… spoustu řidičů odpověď nezná, protože si klidně vjedou na koleje před tramvaj, aby mě mohli rychle předjet a pokračovat ve své jízdě. Také se mi stává, že mám přednost, ale oni mi tam vjedou, buď si myslí, že to stihnou, nebo neví, že mám přednost já. To je bohužel neznalost pravidel silničního provozu. Také mi dnes před auto, v jednosměrce, kde není přechod, vlezla skupina puberťáků, která byla vysmátá, že jsem musela brzdit a počkat až oni se uráčí přejít a zrovna rychle to nebylo.

Dnes jsem měla opět paní instruktorku. Líbí se mi, že máme puštěné rádio s větší hlasitostí, než u instruktora, kterého jsem mívala předtím. Cítím se lépe a uvolněněji. Ale dneska mi to hodně „chcípalo“, ale bylo to takové divné. Měla jsem tam jedničku, pouštěla jsem spojku, plyn jsem měla a „chcíplo“ mi to. To se mi tak stalo třikrát.

Opět jsem dneska dala trojku místo jedničky. Jednou si toho instruktorka nevšimla, protože jsem svou chybu hned napravila, ale dvakrát mě na to upozornila, protože jsem si toho sama nevšimla. Musím si to hlídat, sice se za to prý nevyhazuje u zkoušky, ale mohu narazit na náladového komisaře, sečte všechny prohřešky a řekne, že se můžeme rozloučit. To bych opravdu nerada.

Jednou jsem parkovala, ale trochu mi poradila instruktorka, abych to měla lepší. Po skončení lekce jsem parkovala podruhé a to bylo lepší.

Musím se přiznat, že mi vadí jezdit v jednosměrkách, úzkých ulicích. Mě to tak nebaví, tam jezdit. Já se nervuji, abych neodřela auto. Není mi to vůbec sympatické.

Po skončení lekce mi instruktorka řekla, že jezdím hezky, dodržuji a řídím se pravidly. Udělalo mi to radost, ale také mi řekla, že mám být odvážnější, nebát se tam dávat trojku. Být odvážnější… tím myslela, abych vyjela z ulice, i když tam jede auto, ale je daleko. Já raději čekám, protože mám strach, že to nestihnu. Tak mám být odvážná… budu muset na tom zapracovat, ale opatrnosti není nikdy dost.

Další jízdu mám 12. 2. 2015, což je ve čtvrtek.

S nadpisem mi pomohla PawlušQa, které moc děkují :))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.