První radost, kterou jsem s ním zažila, byla, když jsem ho viděla sedět vystrašeného u postele. Rodinný člen jej vzal do náruče a nesl ho druhému rodinnému členovi, kterého oficiálně Roky je. Nemohla jsem tomu uvěřit, že máme pejska… jen jsem koukala na to vystrašené klubíčko a nechala volně téct slzy dojetím (nebyla jsem jediná).
Když si ho jeho nový majitel pochoval, dal ho na zem a on se utíkal schovat. Opatrně jsem si k němu klekla a dívala se na něj… bála jsem se, že je jen snem a já se probudím a on tu nebude. Koukal na nás a my na něj. Dávali jsme mu čas, a pak přišel za mnou. Opatrně jsem ho pohladila a věděla jsem, že nikdy nedovolím, aby mu někdo ublížil, a aby se mu něco stalo… láska na první pohled.
Od toho okamžiku jsem se cítila šťastnější, jako by mi slepil jeden z rozbitých kousků ve mně.
Další a asi největší radostí, kterou s ním zažívám, je, že si vybral mne. Oficiálně není můj, ale on si mne vybral jako svého páníčka. Se mnou spává v posteli, mě nejvíce poslouchá, a když jsem doma, je tam, kde jsem já. Ano, v předchozím článku jsem psala, že jsem někdy ráda, že si od něj odpočinu, ale to neznamená, že mne nětěší, že je se mnou… právě naopak. Dělá mi radost a je to skvělý společník.
Radost mi dělají jeho pokroky, např. když se naučí nový povel nebo třeba to, že se už tolik nebojí psů. Dříve se hodně bál všechno, teď už to není tak hrozné. Pomohl to zlepšit cvičák, kde se mohl kamarádit s dalšími štěňaty a mohl si tam s nimi hrát. Otrkal se a ostatních psů se již nebojí. Ale jsem ráda, že lidí se bojí pořád, alespoň nemá potřebu se s každým kamarádit a za každým jít. Jsem ráda, že je v tomto opatrný.
Samozřejmě když přijdu ze školy či z brigády nebo od kamarádky, tak mne vítá a to mi také dělá radost. To, jak je rád, že mne vidí… hned na mě vyskočí, položí mi přední tlapky na ramena a dá mi pusu. Je to takový náš rituál, pak seskočí a nechá se drbat. Hned se cítím lépe, když třeba den nebyl povedený. Dokáže mi zvednout náladu.
Když má on radost, mám ji i já… nejkrásnější pohled. Na každé procházce, když jej pustím na volno, tak má neskutečnou radost. Lítá kolem, vrtí ocasem a vypadá, jako by se usmíval. Já jen stojím na místě a sleduji ho. On je celý radostný. Také se mu líbí hra na honěnou, ale není to jen, že bych ho honila já… také honí mě, ale stejně mě chytí. Vždy se u toho hodně rozdivočí a vypadá spokojeně.
Také radost má, když dostane novou hračku… to jen sedím a pozoruji ho. On ji nejdříve oslintá, hledá jakoukoliv skulinku, a pak postupně začne hračku kousat a okusovat. Po pravdě mu některé hračky moc dlouho nevydrží, ale jeho radost za to stojí.
Je i skvělou podporou. Když jsem nedala angličtinu, dostalo mne to… opravdu mi to bylo líto a mrzelo mě to. Přiznám se, že jsem i brečela. A on seděl vedle mě, šťouchal do mne čumákem, olizoval mě a byl tu pro mne. Pomohlo mi to. Věděla jsem, že se kvůli tomu nezastaví čas, nezboří svět… v tu chvíli mi byl oporou.
Nevyměnila bych čas s ním za nic na světě. Nevyměnila bych ani jeho, on je má radost, má starost, má opora. Je to náš člen rodiny a my jej máme z celého srdce všichni rádi a nedovedeme si to bez něj představit.