Poznámka autora: Článek psán před měsícem
To, že si člověk řekne, že bude chodit jednou do týdne s pejskem na cvičák, neznamená, že je to vše. Je potřeba jej trénovat každý den. Nejvíce času mám samozřejmě o víkendu, ale snažím se Rokymu věnovat i přes týden.
Ráda bych se s vámi podělila o jeho další úspěch. Já jsem na něj pyšná, ale ne všichni to ocení.
Máme kratší a delší vodítko. To delší má cca šest metrů, ale to nestačí na to, aby se pořádně proběhl. Když s ním člověk utíká, motá se hodně pod nohama a také to není ono, a tak jsem se odhodlala jej předminulý víkend pustit na volno. Odepnula jsem mu vodítko úplně a hodila mu tenisák. Ano, měla jsem strach, ale věděla jsem, že se aspoň pořádně proběhne… bude volný a snad i spokojený.
V ruce jsem měla nachystaný piškot a doufala, že když ho zavolám, přiběhne zpátky. Nebylo třeba jej volat, sebral tenisák a přiběhl zpátky s ním. Hned dostal odměnu a slovní pochvalu. Ale ne vždy tenisák donese, naštěstí, když jej zavolám ke mně, tak opravdu přiběhne, někdy s hračkou, někdy ne. Ale hlavně že on přiběhne.
Pouštím jej zatím na polní cestě, kde vím, že nic moc nejezdí a ani moc lidí nechodí. Jednou se mi rozběhl za cyklistou, ale naštěstí, když jsem ho zavolala, se hned otočil a běžel zpátky.
Také je pravdou, že si mne neustále hlídá. Když mu hodím míček a zastavím se, utíká pro něj, ale dál ne. A když vidí, že nejdu, vrátí se ke mne bez povelu. Také když vidí, že jdu, tak chvilku čeká, až se přiblížím, a pak běží dál. Další výhodou je, že když běžíme spolu, nemotá se tolik pod nohama, a tak se můžeme pořádně proběhnout oba.
A ten pohled, když jej odepnu a on je volný… je to k nezaplacení. Vypadá tak spokojeně. Vydovádí se, proběhne… a já chci, aby byl, co nejvíce spokojený.
Tento tvoreček si mne získal hned první den a od té chvíle jsem věděla, že se můj život změní. Zamilovala jsem se.