Kousek mého života 0.2

Stále tomu nemohu uvěřit. Stále nevěřím, že mi to opravdu vyšlo. O čem to tady píšu? Jednomu knihomolovi se splnilo přání… ne, nevyhrál v loterii, aby mohl vykoupit celé knihkupectví, ne, nezdědil největší knihovnu… stále samá voda. Splnilo se mu přání v podobě brigády v knihkupectví!

Našla jsem na jednom blogu, že hledají brigádníky. Řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám a také jsem po pravdě ani nevěřila, že by se mi ozvali, ale i přes to jsem zaslala životopis. Sice to není v místě bydliště, ale je to v místě, kam chodím do školy, takže je to i tak fajn, i když budu jezdit pozdě domů. Po jedenácti dnech se mi ozvali s tím, jestli mám ještě zájem. Samozřejmě, že mám! Byla jsem v tu chvíli neskutečně šťastná. Hned jsem se domluvila, že mohu přijít druhý den.

Měla jsem trochu trému. Nevěděla, co od toho očekávat a netušila jsem, jestli nastoupím hned ten den nebo až po domluvě. Vše proběhlo skvěle a já nastoupila ještě ten den, tedy ve středu, a jsem spokojená.

Kdyby mi někdo řekl, že budu mít brigádu v knihkupectví, vysměji se mu do obličeje a budu ho mít za blázna, protože mě nic nevyhází… rozhodně ne brigády, ale možná právě jsem čekala na tu pravou, čekal jsem na tu, která je mi šitá na míru, a já doufám, že budou se mnou spokojeni a taky doufám, že tam vždy nenechám rovnou celou výplatu… i když to by se mé knihovničce líbilo.

Nadpis mi udělala PawlušQa, které moc děkujíí :))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.