Jsou letní prázdniny a já stále chodím na brigádu. Baví mě a jsem moc ráda, že ji mám, ale také to má negativa. Moji kamarádi, pro které jsem se mohla roztrhnout a kteří neměli čas, když jsem potřebovala, najednou ten čas mají a vyčítají mi, že ho nemám já. Ano, správně. Napíši mi, že se nudí, jestli něco nepodnikneme. Já však napíši, že nemám čas, že chodím na brigádu a oni se diví, jestli celý týden, a jak dlouho tam budu chodit. Když jsem měla čas já, nemohli oni, a když mohli oni, mohla jsem se roztrhnout, abych byla s nimi a užívali si společné chvíle, ale najednou vidím, jací jsou to opravdový kamarádi. Když nemám čas já a neskáču, jak si přejí oni, jsem ta špatná, protože oni se nudí a protože jim kazím jejich plány.
Jenže díky brigádě si vydělám peníze, které budu moct utratit s nimi, a to jim už nedochází. Oni vidí jen to, že prostě nemám čas a myslí si, že na ně kašlu. Nemohu za to, že mám líné přátele, kteří si brigádu ani nehledají, protože se raději válí doma v posteli či u bazénu a dávají si fotky na facebook, aby ukázali všem, jak si užívají prázdniny. Nemůžu za to, že jim platí všechno rodiče. Že nepotřebují peníze, protože na to, na co si ukáží, tak to mají. Nemůžu za to, že já mám cíle, kterých chci dosáhnout. Nemůžu za to, že jsem jiná, a že dělám něco, co mě baví. A už vůbec nemůžu za to, že jsem se odvážila a poslala ten „hloupý“ životopis do toho „pitomého“ knihkupectví, kde mě vzali. Nemůžu za to, že mám tak „hroznou“ brigádu, do které se těším! Nemůžu za to, že si prázdniny představuji jinak než oni, a že se chci trochu osamostatnit. Nebudu se jim omlouvat a nebudu si kvůli nim brát volno, abych je uspokojila. Já tohle nemám zapotřebí. Budu chodit do práce, dokud to půjde. Budu si šetřit, a pak utratím peníze za něco, co mi přijde jako dobrý nápad… zkusím se přiblížit snům, zkusím být na sebe pyšná… protože tohle je můj život a můj čas!
Nadpis mi udělala PawlušQa, které moc děkujíí :))