Když jsem si zakládala blog, byla jsem náctiletá holka, která chtěla vyzkoušet něco nového. Byla jsem zvědavá. S mým prvním blogem mi pomáhala kamarádka, která mi ukázala tento svět. Avšak to byl dětský blog a já tam jen dávala kopírované články o zvířatech, které jsem si našla na internetu. Můj druhý blog, tento, jsem si založila už z vlastní vůle. Chtěla jsem si někam ukládat své výtvory. Vzpomínám si, že jsem ani pořádně nevěděla, jaká jsou pravidla pro psaní ve Wordu. Nedělala jsem mezery za čárkou ani za tečkou, proto v některých hodně starých článcích si těchto chyb můžete všimnout. Nechci to opravovat, protože se na to chci vždy po letech podívat a podívat se na nejnovější článek a říct si: „Vidíš ten pokrok. Vidíš, kam jsi to dotáhla.“
Tento blog měl tedy ze začátku své existence třeba jen tři články za měsíc, někdy i jenom dva. Dávala jsem sem jen své výtvory, které jsem psala ručně na papír, a pak je přepisovala do počítače. Nikdo na blog nechodil, ale já jsem přesto vymýšlela nové nápady.
Rok s rokem se sešel a já potkala na střední kamarádku, která také měla blog a najednou jsem se na blog začala dívat zase jinak a začala jsem na něj chodit mnohem častěji, až se z toho stala, řekněme, menší závislost. Začala jsem sice přidávat články každý den, ale opět to nebyla všechno moje tvorba. Chtěla jsem tu každý den něco mít, a tak bylo těžké něco vymyslet… proto jsem přidávala různé animace, vtipy… věci, které jsem našla na internetu. Ale když jsem našla něco zajímavé, chtěla jsem to také dát na blog. Nešlo jen o to, že bych hledala, co dát na blog. Někdy se stalo, že jsem narazila na něco, co prostě na blog jít muselo.
Opět jsem o něco starší a na blog dávám už jen pouze svou tvorbu. Věci, které vyfotím, vyplodí má hlava či přečtu nebo vytvořím. I když se snažím být na blogu každý den i jako starší, ne vždy na něj mám čas kvůli brigádě nebo škole. Ale i tak si nedovedu představit, že bych s tímto světem sekla.
Poslední dobou je mi velkou oporou, i když se to nezdá. Ale díky němu se mohu vypsat ze svých pocitů a necítím se špatně. Ano, mohla bych si věci zase psát na papír a vypsat tak, ale to by mi nikdo nemohl poradit a nikdy by mi nemohl zvednout náladu kladným, optimistickým komentářem.
Tohle je místo, které vždy bude mít v mém srdci své místo.
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))