Nešlo jen o pršení, ale také o teplo. Jelikož pejska máme doma a v tomto ročním období jde tedy z tepla do zimy, což není pro jeho zdraví nejlepší… nepřejeme si, aby nám prochladl, tak jsme se rozhodli pořídit podšitý obleček, který bude zároveň nepromokavý, takže jej můžeme využít i v deštivé dny.
Po prvním vyzkoušení byl dost nejistý a odmítl jít. Stál jako přibitý. Přes pamlsky to nějak zvládl, ale nezaběhal si venku a nic… jen opatrně kráčel, ale najednou mu mrholení nevadilo, což byl první úspěch.
Po druhém vyzkoušení před oblečkem utíkal a odmítal si ho nechat dát. Docela jsem to chápala, neboť to šustí a on je takový náš strašpytel, ale nakonec i to zvládl a byl opět odměněn… no a po třetí jsem si to vzala na starosti já.
Oblékla jsem mu obleček a vzala ho ven vybavena pamlsky. Po chvíli se otrkal, pustila jsem ho na volno a on si nejdříve jen tak popobíhal, ale pak jsem mu hodila klacek a už metl svým tempem… najednou mu nevadilo, že něco má na sobě a už to byl ten náš divoch 🙂 Ano, nepopírám, že byl šťastný, když jsem mu obleček sundala, ale už si dokázal hrát a byl jistější.
Stačí jít na to pomalu a nechat ho zvyknout si 🙂 Trpělivost růže přináší 😉