Ona si koupila brusle a chrániče na zápěstí, já si pořídila chrániče na kolena, lokty i zápěstí a helmu 🙂 Možná bych si pořídila také jen zápěstí a helmu, ale nakonec jsem se nechala přemluvit i k tomu ostatnímu… radši 😀 Brusle mi stále jsou, jen bylo třeba je oprášit a umýt. Našly jsme si cyklostezku a domluvily se na den, kdy jsme obě měly čas.
Když jsme se dostaly na cyklostezku, nikde žádná lavička a já si uměla brusle obout pouze ze sedu… už to umím i ve stoje. Nejdříve jsme si pomáhaly navzájem, a pak jsme to už zvládly samy.
Vůbec jsme nevěděly, jak cyklostezka je dlouhá, zda je rovná a tak dále, ale tak říkaly jsme si, že se můžeme kdykoliv otočit. Na bruslích jsem nestála několik let a bylo to vidět, kolegyně na nich také dlouho nestála, ale vůbec na to nevypadala. Já ztrácela rovnováhu, váhala jsem a jela pomalu… ale přesto jsem si to užívala. Bruslení mě bavilo a baví, jen potřebuji více tréninku.
Na bruslích jsme strávily dvě hodiny, třikrát jsem se válela po zemi (ještě že jsem měla chrániče), ale naštěstí se mi nic nestalo. Kolegyně nespadla ani jednou, za což jsem byla velice ráda, když měla pouze chrániče na zápěstí. A jelikož nás to obě bavilo, domluvily jsme se opět za týden, že vyrazíme.
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji.