Nejdříve jsem si k přítelovi dovezla šmoulíky, které jsem si vystavila a najednou mi to tam začalo připadat útulnější… ještě více útulnější to však bylo, když jsem si dovezla i několik knih. Ani teď momentálně tam nemám všechny knihy, to ani zdaleka, ale už jsme s přítelem mluvili o knihovně, máme pro ni už místečko 🙂 Dokonce jsem si našla svůj čtecí koutek.
K zabydlení mi také pomohlo vybavení kuchyně a vaření v ní. Největší radost mám ze společného vaření, ale také mne baví vařit samotnou a udělat příteli překvapení. Líbí se mi experimentovat s chutěmi a zkoušet nové věci. Poprvé v životě jsem vařila i houby, které nejím, ale přítel je má rád (co bych pro něj neudělala :D).
Vše se ale tak seběhlo rychle, že ze začátku mne to hodně tížilo a musela jsem o tom všem přemýšlet. Nutilo mne to přemýšlet, jestli to nebyl zbrklý krok, jestli jsem nic neuspěchala. Tlačily na mě obě strany a já se snažila zavděčit oběma… ale teď po třech měsících společného bydlení vím, že to nebyl zbrklý krok. Byl to jeden z nejlepších kroků, které jsem podnikla. Alespoň jeden den v týdnu se snažím trávit u rodičů s pejskem a zbytek jsem u přítele. Teď mám domovy dva, do obou se ráda vracím a v obou se cítím dobře 🙂
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji.