Na slovíčko

Ahoj,

musím se přiznat, že mě bavilo a pomáhalo mi psát o kondičních jízdách, které jsem loni absolvovala. Dle reakcí a komentářů soudím, že i vás to bavilo. Moc děkuji za podporu, které se mi dostalo a ráda bych Vám řekla, že řídím. Ano, snažím se. Řídím kratší trasy, muž vždy na sedadle spolujezdce, ale jeho klid a rady mi opravdu pomáhají se posouvat dál a zlepšovat se. Občas si také dám tu počítačovou hru, abych nevyšla ze cviku a řídila bez stresu. Stále tomu nemohu uvěřit, ale syn je mi opravdu skvělou motivací.

Což mě přivádí k hlavní myšlence tohoto článku. Ze všeho nejdříve Vás chci ujistit, že nechci z tohoto svého světa udělat jen maminkovský blog. Potřebuji i před tímto někam utéct, ale vypsání mi opravdu pomáhá, a tak jsem vytvořila novou rubriku Deník maminky. V hlavním menu ji najdete pod Na slovíčko. Budu s Vámi sdílet více ze své nové role a to zcela upřímně a bez cukrbliků. Jako introvert se dostávám do situací, které mi nejsou vůbec příjemné, například je pro mne těžké jen jet někam s kočárkem v dopravním prostředku.

Těšíte se nebo raději tyto články vynecháte?

6 odpovědí na “Na slovíčko”

  1. Moc ráda si přečtu články i z této rubriky 😀 Sice nejsem maminka, lae maminek v mém okolí rapidně přibývá 🙂
    A je super, že manžel radí a v ježdění tě podporuje. Znám spoustu takových, kteří mají spíš cholerickou náturu a raději sednout na volant sami, neboť je stresuje když vidí to jak řídí jiní, co si tak jistí nejsou :/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.