V únoru nás čekala krásná zima. Napadl sníh, pořádně mrzlo, takže to hned neroztálo. Pohádková zima, kterou je třeba si alespoň trošku užít. S manželem jsme o víkendu vyrazili na procházku do obory Holedná, která se nachází v Brně.
Pokračovat ve čtení „Obora Holedná“
Tuhle sérii jsem si dala jako část osobní knižní výzvy na letošní rok a přiznám se, že jsem sama sebe překvapila, jak rychle se mi ji podařilo přečíst. Vrhla jsem se do ní nejen proto, že jsem ji chtěla mít přečtenou dříve, než vyjde seriál, ale také protože si mě autorka získala knihami Šest vran a Prohnilé město.
Pokračovat ve čtení „Knižní série Griša“
S tímto e-shopem mám již několikaletou zkušenost a ráda bych se s vámi o ni podělila. Jedná se o zásilkový obchod převážně s oblečením. Na webu lze však zakoupit i například obuv, závěsy, záclony a různé dekorace.
Pokračovat ve čtení „Moje zkušenosti s bonprix“
Originální název: The Darkest Part of the Forest
Český název: Nejtemnější část lesa
Žánr: světová beletrie – fantasy
Autor: Holly Black
Nakladatelství: Omega, 2015
Počet stran: 216
Stručný obsah knihy:
Hazel žije se svým bratrem Benem ve městě Fairford, kde vedle sebe žijí lidé a kouzelná stvoření přezdívaná Lesní lid. Sjíždějí se sem turisté, aby na vlastní oči spatřili divy pohádkové říše, zejména pak rohatého chlapce. Jenže návštěvníci nevidí nebezpečí, které se zde skrývá.
Hazel a Ben si od pradávna vyprávějí smyšlené příběhy o chlapci ve skleněné rakvi. V jejich vyprávěních je on princem a oni chrabrými rytíři. Namlouvají si, že princ je jiný než ostatní Lesní lidé, kteří uzavírají s lidmi kruté dohody a číhají na turisty ve stínech stromů. Hazel ví, že není možné, že by se rohatý chlapec probudil. Jenže přesně to se jednoho dne stane….
Celý svět se obrací vzhůru nohama a Hazel musí přijmout roli rytíře, na kterého si kdysi hrála. Je vtažena do víru nové lásky, musí se vyrovnat se zradou a rozhodnout se, na čí straně stojí. Dokáže v této roli obstát?
Ještě v lednu jsme stihli podniknout další výlet s pejskem, konkrétně jsme vyrazili do Lednicko-valtického areálu, kde to vypadalo už jako na jaře. Tedy, alespoň mně to tak připadalo.
Pokračovat ve čtení „Lednicko-valtický areál“
Pokud budu leden brát knižně, tak začal hezky. Nepořídila jsem si žádnou knihu. Není to jen kvůli tomu, že knihkupectví jsou zavřené, ale hlavně protože knihy, které jsou na mém seznamu, vycházejí o něco později. Kromě toho, že se má knihovna nerozrostla o žádný nový přírůstek, se mi povedlo snížit počet nepřečtených knih v ní.
Pokračovat ve čtení „Knižní měsíční shrnutí“
Ležela v posteli na zádech a dívala se do stropu. Budík už dávno vypnula. Přemýšlela, proč by měla vstávat. Přemýšlela, co ji tento den nabízí a zda stojí za to ho žít. Každý den to bylo těžší a těžší, a přitom jí říkali, že čas ránu zacelí. Ráno neviděla důvod, proč vstát a večer přemýšlela s žiletkou na zápěstí a papírkem v druhé ruce, zda jít spát navždy anebo ne. Namlouvala si, že další den bude lepší. Četla si nahlas citát od filozofa Seneca psaný na tom útržku papíru. Někdy i žít je statečným činem. Zatím však bojovala. I dnes.
Od roku 2019 začalo nakladatelství Albatros Media vydávat knižní sérii Co kdyby…, která se zaměřuje na upravené Disney příběhy. Zatím u nás vyšly tři knihy. Tajně doufám, že letos by mohla vyjít čtvrtá. Než se tak stane, ráda bych vám představila dosud vydané knihy této sérii.
Pokračovat ve čtení „Knižní série Co kdyby…“Ahojky,
jak se vám vede? Po měsíci volna zase chodím do práce, sice s omezením, ale nějak fungujeme. Ještě než jsem se ale vrátila do práce, zkusila jsem opět kynuté těsto. Loni v listopadu se mi povedlo udělat Honzovy buchty, ale pak jsem kynuté těsto zase odsunula. V prosinci jsem si vyhlédla krásnou kuchařku Moje nejsladší vzpomínky od Máma peče. Autorka vede i blog, na kterém má recepty. Nejdříve jsem si chtěla nějaký recept vyzkoušet, než si kuchařku koupit. Nakoupila jsem si na máslové loupáčky, které jsou také z kynutého těsta, ale nakonec jsem se k nim nedostala. Přesto jsem si kuchařku nechala naložit pod stromeček od Ježíška. Po jejím prohlédnutí jsem si vybrala několik receptů, které bych chtěla v nejbližší době vyzkoušet, mimo jiné i ty máslové loupáčky.
Koupila jsem si droždí, sebrala odvahu a pustila se do tvoření loupáčků. Měla jsem strach, že mi těsto nevykyne. Stále mám z něj respekt, ale povedlo se. Dokonce se mi povedlo, že loupáčky vypadaly jako loupáčky a chutnaly taky tak. Byly krásně nadýchané a čerstvé byly nejlepší. Loupáčky měly takový úspěch, že o několik dní později jsem je dělala znovu, abych je odvezla rodičům. I ty se mi povedly akorát některé už neměly tak hezký tvar. Chuťově však byly dobré, a jak říká můj manžel… na vzhledu nezáleží, důležitá je chuť.
Jsem na sebe fakt pyšná, kynuté těsto se stává mým kamarádem a já mám vyhlédnuté další recepty, které bych z kynutého těsta chtěla zkusit. Nedávno jsem s kamarádkou zkoušela i koblížky, které si můžete prohlédnout na fotce doplňující tento článek. Recept byl ze stejné kuchařky jako loupáčky akorát jsme si je naplnily nutellou a ty byly také moc dobré. Už se těším na další nové zkušenosti s pečením 🙂
Díky prosincovým dárečkům mám nové ochránce knihovny a ráda bych vám je tímto článek představila.
Pokračovat ve čtení „Strážci pokladu“