Když jsem tě spatřila poprvé, myslela jsem, že sním. Tvé oči jsou dveře do tvé duše a já viděla bolest, kterou v sobě máš, ale viděla jsem i lásku, kterou tam máš zapsanou. Nevím, pro koho ji tam máš, ale budu doufat, že je pro mě.
—
Když zavřu oči, vidím tvé kučeravé vlasy a nejraději bych si omotala jeden tvůj pramínek kolem prstu a zatahala tě. Spatřila bych tvůj úsměv a viděla ty roztomilé ďolíčky, které se ti vždy udělají, když se usmíváš či směješ. A když se směješ dlouho, zčervenají ti tváře. Vypadá to, jako by ses styděl, ale vím, že tomu tak není. Víš, co mi tvé tváře připomínají? Připomínají mi barvu červánků, při tom nejkrásnějším západě slunce.
—
Pamatuji si, jak jsi mě poprvé oslovil, a mě poskočilo srdce. Už v tu chvíli jsem si všimla tvých pih kolem nosu, ale jsou vidět jen a pouze, když se opálíš v obličeji. Řekla bych, že je to kouzelné, protože jsi díky tomu záhadnější a já se už tolikrát chtěla zeptat, jestli sis je někdy počítal.
—
Ráda bych tě pohladila po tvých plných rtech, ráda bych se jich dotkla svým rtem a přejela po nich jazykem, abych zjistila, po čem chutnají. Vsadím si, že chutnají po vanilce, nebo spíše po karamelu, protože jsi sladký jako karamel.
—
Přála bych si tě opět potkat, abych ti mohla pohlédnout do očí a zjistit, jestli tvá duše netrpí. Přála bych si pohlédnout do tvých očí a uvidět tam tvůj svět.
—
Ta, která žije ve světě knih
—
—
Nadpis mi udělala PawlušQa, které děkuji :))